Sváteční přání

Všem čtenářům a příznivcům tohoto blogu přeji krásné Vánoce, do nového roku přeji především pevné zdraví, mnoho osobních úspěchů a také hodně radosti z filatelie!
Těším se na osobní setkání na národní výstavě, která se bude konat v říjnu u nás, ve Vysokém Mýtě.


Ještě si dovolím sdělit Vám následující. Na prosincové valné hromadě SČF jsem byl zvolen do předsednictva SČF (tento post jsem tedy obhájil) a současně jsem byl nově zvolen také členem výkonného výboru ŠČF. Moje snažení se nyní upírá k národní výstavě Vysoké Mýto 2011, kde se jako předseda organizačního výboru budu snažit o zdárný průběh této významné filatelistické akce.
Váš PF

Druhá čínská měsíční mise

Sonda Chang'e 2 je druhou čínskou misí k Měsíci. Start se uskutečnil 1.10.2010 nosnou raketou CZ-3C z kosmodromu Xichang. Sonda byla 6.10.2010 navedena na oběžnou dráhu kolem Měsíce a po dobu asi půl roku by měla zkoumat lunární povrch a prostředí u Měsíce. Snímky mají také pomoci při výběru místa přistání pro budoucí plánovanou přistávací sondu s vozítkem. Plánovaná aktivní životnost je asi půl roku.

Konstrukce vychází z tělesa spojovací družice DFH-3. Hmotnost činí 2550 kg, z čehož 130 kg připadá na vědecké vybavení. Ke stavbě sondy byl využit záložní exemplář sondy Chang'e 1.

Razítka ke 3. čínskému letu

Navazuji na článek s popisem letu (viz listopad 2008) a předkládám další razítka k letu, při kterém první tajkonaut uskutečnil vesmírnou vycházku a druhý se vyklonil z lodi SZ-7.

Praktické přínosy kosmonautiky

Na stránkách časopisu Filatelie 4/2010 byl otištěn můj článek věnovaný tematické filatelii. Za otištění děkuji redakci a článek přináším touto cestou i Vám. O časopisu Filatelie najdete bližší informace na lince www.filatelie.cz.

Vánoce ve vesmíru

Pravda, je sice konec léta léta, proč bychom si však filatelisticky nepřipomenuli zimní svátky.
Vánoční atmosféru má asi každý spojenou s příjemnou atmosférou v rodinném kruhu. Ne každému je však umožněno strávit takto Vánoce a následně "zvesela" oslavit příchod nového roku. Také následující přehled kosmonautů, kteří strávili sváteční období na oběžné dráze je toho dokladem. Níže uvedené informace nám umožňují zařadit do sbírky / exponátu také materiály s vánoční tematikou.

Vánoce v kosmu strávili poprvé v roce 1968 astronauti v Apollu 8, Štědrý den dokonce na oběžné dráze kolem Měsíce - F.Borman, J.Lovell, W.Anders.
Dalšími vánočními astronauty (Vánoce 1973 a současně poprvé i Nový rok 1974) byla posádka Skylabu 4 G.Carr, E.Gibson, W.Pogue. Na Vánoce 1973 byla v kosmu i posádka na Sojuzu 13 P.Klimuk, V.Lebeděv.
Vánoce r. 1977 a Nový rok strávili na Saljutu 6 kosmonauti Sojuzu 26 J.Romaněnko, G.Grečko.
Další vánoce v kosmu strávili až v roce 1987 na stanici Mir kosmonauti J. Romaněnko (start Sojuz TM-2), A. A. Alexandrov (start Sojuz TM-3) a A. Levčenko (start Sojuz TM-4) spolu s V. Titovem a M. Manarovem (start Sojuz TM-4). V. Titov a M. Manarov zůstali na Miru i na Nový rok 1988.
Vánoce 1988 a Nový rok 1989 strávili v kosmu opět na Miru A.Volkov, S.Krikaljov a V.Poljakov (Sojuz TM-7).
Vánoce 1989 a Nový rok 1990 strávili v kosmu na Miru A. Viktorenko a A. Serebrov (Sojuz TM-8).
Vánoce 1990 a Nový rok 1991 strávili v kosmu opět na Miru V.Afanasjev a M.Manarov (Sojuz TM-11).
Vánoce 1991 a Nový rok 1992 strávili v kosmu na Miru S.Krikaljov a A.Volkov (podruhé během čtyř let na oběžné dráze, tentokrát však poprvé oslavili i pravoslavné vánoce dne 7.1.1992, Sojuz TM-13).
Vánoce 1992 a Nový rok 1993 strávili v kosmu opět na Miru A.Solovjov a S.Avdějev (Sojuz TM-15, 7.1.1993 si podruhé po rozpadu SSSR kosmonauti připomněli ve vesmíru též pravoslavné vánoce).
Vánoce 1993 a Nový rok 1994 strávili v kosmu na Miru V.Ciblijev a A.Serebrov (Sojuz TM-17).
Vánoce 1994 a Nový rok 1995 strávili v kosmu na Miru A. Viktorenko, J. Kondaková (Sojuz TM-20) a V. Poljakov (start lodí Sojuz TM-18).
Vánoce 1995 a Nový rok 1996 strávili v kosmu opět na Miru J. Gidzenko, S. Avdějev a T. Reiter (Německo), Sojuz TM-22.
Vánoce 1996 a Nový rok 1997 strávili v kosmu na Miru V.Korzun, A.Kaleri (Sojuz TM-24) a J.Blaha (STS-79).
Vánoce 1997 a Nový rok 1998 strávili v kosmu na Miru A.Solovjov, P.Vinogradov (Sojuz TM-26) a D.Wolf (STS-86).
Vánoce 1998 a Nový rok 1999 strávili v kosmu opět na Miru G.Padalka a S.Avdějev (Sojuz TM-28)
S.Avdějev tak byl již třetí Silvestr ve vesmíru: na palubě Miru se loučil se starým rokem již na přelomu let 1992-1993 (Sojuz TM-15) a 1995-1996 (Sojuz TM-22). Po Silvestru 1998 se tak stal rekordním silvestrovským kosmonautem.
Vánoce 1999 strávila v kosmu posádka raketoplánu Discovery STS-103 C.Brown, S.Kelly, S.Smith, M.Foale, J.Grunsfeld, C.Nicollier, J.Clervoy při pravidelné údržbě a opravě Hubbleho teleskopu.
Na Nový rok 2000 nepobýval v kosmu žádný kosmonaut. Důvodem bylo ukončení trvalého osídlení stanice Mir pro její zastaralost a též obavy z problémů spojených s přechodem počítačů na letopočet 2000 - Y2K.
Počínaje Vánocemi 2000 je již trvale obydlena Mezinárodní kosmická stanice ISS, kde se pravidelně střídají jednotlivé základní posádky.
V současné době je na ISS již 22. dlouhodobá posádka (do března 2010) J.Williams, M.Surajev, O.Kotov, T.Creamer a S.Noguči (Sojuz TMA-16 a Sojuz TMA-17).

celistvosti s vánoční (obálka) a novoroční (známka+razítko) tematikou
Pramen:
příspěvek Michala Filipa v oddíle historie kosmonautiky na http://www.kosmo.cz/

Telegramy s nádechem vesmíru

Následující článek vznikl u příležitosti ukončení této služby u nás k 31. březnu t.r.
Malé připomenutí: telegram se posílal tak, že odesílatel vyplnil blanket a odevzdal ho na poště. Text putoval dále pomocí dálnopisu, a v místě doručovací pošty byl přepsán do vybraného blanketu. Tento text byl poštovním doručovatelem dodán adresátovi. Cena za tuto službu byla závislá na délce textu.
Podle MF Dnes z 30. března odeslali loni občané pouhých 3.337, instituce asi 17.000 telegramů.
Telegram byl nahrazen službou „on-line dopis“ (služba zavedena loni v červnu). Zákazník pošle na poštu e-mail a zaplatí prostřednictvím SMS. Na doručovací poště dopis vytisknou, vloží do obálky a doručí adresátovi.

Telegramy mohou být zajímavým zpestřením sbírky či exponátu a zajisté jsou vhodným materiálem k dokumentování tematických skutečností. Nejčastěji si asi každý vzpomene na blahopřejné telegramy (svátky,narozeniny – tedy motivy květin, narození potomka /dětský motiv) nebo smuteční telegramy.
Jako ukázku jsem použil dva sovětské telegramy s kosmickou tematikou.


rozložený telegram (blanket z r. 1981), vpravo nahoře družice Molnija


rozložený telegram (blanket z r. 1977), památník v Moskvě - nahoře vnější rozložená část, dole vnitřní rozložená část, na které je obrázek zopakován

Korejská kosmonautka

Yi So-Yeon (Lee So-hyun)

astronaut(ka), účastník letu do vesmíru
474. člověk ve vesmíru, 49. žena
délka letu: 10 dní 21 hod. 11 min.
start: 8.4.2008, Sojuz TMA-12
přistání: 19.4.2008, Sojuz TMA-11


Datum a místo narození
Narodila se 2. června 1978 v Kvandžu (Gwangju).

Vdělání
V roce 1997 absolvovala střední školu ve městě Kvandžu (Gwangju Science High School).
Studovala na Fakultě strojního inženýrství a mechaniky na Korea Advanced Institute of Science and Technology (KAIST) ve městě Daejeon, zde v roce 2002 získala titul magistr strojírenských věd.
29.února 2008 v KAIST (za její nepřítomnosti) proběhla externí obhajoba její disertační práce v oboru Bio-MEMS a získala doktorát v oboru biotechnologií.

Profesní růst
V roce 2000 pracovala v Korejském institutu strojírenství a materiálů, a od března roku 2001 se podílela na návrhu, výroby a testování biomikroelektromechanických (Bio-MEMS) zařízení v centru nanotechnologie KAIST.
Působila jako postgraduální student na Korejském institutu novodobých vědeckých výzkumů a technologií. Toto byla její příprava na obhajobu disertační práci v oblasti biotechnologie.

Kosmická příprava
V říjnu roku 2006 byla vybrána jako jeden ze 30 závěrečných účastníků národního výběru kandidátů pro let na ISS v ruské lodi, který byl naplánován na jaro r. 2008.
V listopadu r. 2006 byla vybrána jako jeden z 10 finalistů náboru.
2. prosince 2006 byla vyslána mezi 8 finalisty do Centra přípravy kosmonautů do Hvězdného Městečka. Zúčastnila se letů letounem IL-76 MDK, ve kterém byl simulován stav beztíže, dále se účastnila pokusů v hydrolaboratoři.
12. prosince byla jmenována do šestice kandidátů na kosmonauty.
25. prosince 2006 byla oficiálně jmenována do dvojice finalistů národního výběru kandidátů na kosmonauty a stala se vědeckým asistentem v Řízení projektu letu korejského kosmonauta při KARI (Korean Aerospace Research Institute).
Od 15. do 24. ledna 2007 úspěšně prošla předběžnými lékařskými prohlídkami v Ústavu medicínskobiologických problémů (IMBP) v Moskvě, což bylo potvrzeno na zasedání Lékařsko expertní komise 24. ledna 2007.
1. března 2007 přistoupila k závěrečné fázi lékařské prohlídky v institutu IMBP. 6. března 2007 na zasedání Hlavní lékařské komise (GMK) získala přístup ke specializované přípravě. 7. března zahájila všeobecnou kosmickou přípravu ve Středisku přípravy jako účastník kosmického letu.

Svatý Tomáš a Princův ostrov, rok 2009:
Korejka na pravé horní známce, chybný údaj: název lodi Sojuz TMA 9

5. září 2007 Ministerstvo vědy a techniky Korejské republiky oznámilo, že byla určena jako náhradník prvního korejského kosmonauta. Pak se začala připravovat spolu se záložní posádkou ISS-17 podle programu 14. expedice na ISS.
6. listopadu 2007 na zasedání Meziresortní komise Roskosmosu pro výběr kosmonautů a jejich jmenování do posádek pilotovaných kosmických lodí byla schválena jako náhradník - záložní účastník kosmického letu.
10. března 2008 zástupce Ministerstva vzdělávání, vědy a techniky Jižní Koreje oznámil, že na naléhání ruské strany byl již dříve určený první kandidát na korejského kosmonauta Go San převeden z hlavní posádky Sojuz TMA-12. Byl nahrazen Yi So-Yeon.
Podle zprávy uveřejněné listem Chiunan Ilbo, se předpokládá, že se po svém letu k ISS oba Korejci účastní pro rok 2020 plánovaného mezinárodní lunárního projektu (plán NASA) jako kosmonaut-výzkumník Korejského institutu KARI.
17. – 18. března 2008 jako člen hlavní posádky Sojuzu TMA-12 úspěšně složila dvoudenní zkoušku, kterou posádka zakončila s výborným hodnocením.
21. března 2008 na zasedání představenstva Federální kosmické agentury byla potvrzena jako účastník kosmického letu (14. expedice na ISS) na lodi Sojuz TMA-12.

Kosmický let
Startovala 8. dubna 2008 v 11:16:38,922 UTC raketou Sojuz TMA-12 jako účastník kosmického letu podle programu 14. expedice spolu se Sergejem Volkovem a Olegem Kononěnkem. 10. dubna v 12:57 UTC Sojuz TMA-12 v automatickém režimu zakotvil na Mezinárodní vesmírné stanici na uzel modulu Pirs.

Svatý Tomáš a Princův ostrov, rok 2009:
Korejka vlevo na poli aršíku (na známce Japonka Chiaki Mukai)


Po několika dnech společného pobytu na stanici se část předchozí posádky Expedice 16 (Whitson(ová), Malenčenko) a s nimi i So-Yeon vrátili na Zemi 19.4.2008 v lodi Sojuz TMA-11. Přistání v Kazachstánu se uskutečnilo kolem 10:30 SELČ a proběhlo balisticky s přetížením až 8g a s dosednutím o více než 400 km dále od plánovaného místa. Kosmonauti byli po přistání v pořádku.

Svatý Tomáš a Princův ostrov, rok 2009: text anglicky (dále byl aršík vydán ve variantě s textem portugalsky a korejsky
chybný údaj: název lodi Sojuz TMA 9

Sportovní úspěchy a koníčky
Zabývá se taekwondo, od 12 let je členkou olympijského výběru své země.
Ráda běhá a plave, má ráda zpěv, poslouchá hudbu a sleduje filmy.
Korejská filatelistická dokumentace
U příležitosti letu byla vydána dopisnice a používáno příležitostné razítko.
Při pozorné prohlídce razítka k příležitosti letu korejské astronautky jsem si všiml, že razítko v dolní části obsahují jiný text. Dotazem v zahraničí jsem si ověřil, že jde o razítka z různých měst. Rozlišení je viditelné a jednoduché. V horním razítku je počet znaků vyjadřující město použití složeno ze tří znaků, na spodní ukázce je název města složen ze čtyř znaků. Text razítka i text v natištěné známce na dopisnici je shodný: první korejský astronaut.


horní ukázka: razítko Gwanghwamun (název města tvořen ze 3 znaků)
dolní ukázka: razítko Soul (název města tvořen ze 4 znaků)
Horní razítko bylo používáno ve městě Gwanghwamun (název ze tří znaků) a spodní bylo používáno poštou v hlavním městě Soulu.


Pramen:
http://www.astronaut.ru, volný překlad z ruštiny (vyjma poslední stránky)

Blog má narozeniny!

Tento blog oslavil o Velikonocích své druhé narozeniny!
Dovolte, abych všem čtenářům a příznivcům blogu poděkoval za zájem. I nadále se budu snažit přinášet zajímavé články a kosmické novinky.
S díky
PF, autor blogu

První Američanka ve vesmíru

Sally Kristen Ride(ová) se narodila 26. 5. 1951 ve městě Encino (Kalifornie, blízko Los Angeles). Jako desetiletá začala hrát tenis, a brzy se stala vynikající tenistkou. Získala stipendium na dívčí tenisové škole (Westlake School for Girls) v Los Angeles. Po maturitě v roce 1968 nastoupila na Swarthmore College a přerušila svoji tenisovou kariéru. Pak se vrátila k tenisu, ale po třech měsících tvrdého tréninku se Sally rozhodla, že není dost dobrá na to, aby se stala úspěšnou profesionálkou. Nechala tenisu a zahájila studia na Stanfordově universitě (Stanford University). Studia zakončila v r.1973 s tituly bakalář fyziky a bakalář humanitních věd. V r. 1975 získala titul magistr a v r. 1978 po obhajobě disertační práce titul doktor fyzikálních věd.
Ve 27 letech hledala postgraduální práci v oboru astrofyzika a v novinách Stanfordovy univerzity si přečetla výzvu NASA pro budoucí astronauty (náborový leták). Tehdy se přihlásilo více než 8000 mužů a žen. 35 zájemců bylo přijato, z toho šest žen a jednou z nich byla i Sally Ride.

Mali 1983: S. Ride na kuponu

Po vstupu do NASA v roce 1977 Ride absolvovala rozsáhlá školení, která zahrnovala parašutizmus, přežití na vodě, gravitace a imitace beztíže, rádiová komunikace a navigace. Letecký výcvik se jí líbil natolik, že se létání stalo jejím koníčkem. Během druhého a třetího letu raketoplánu Columbia (v listopadu 1981 a v březnu 1982) sloužila jako komunikační důstojník, odpovídala za předávání radiových zpráv od řízení letu posádce raketoplánu. Sally Ride byla rovněž členkou týmu, který navrhl mechanickou paži (dálkový manipulátor RMS, tzv. „kanadská ruka“), používanou posádkou raketoplánu k zachycení, naložení a vyložení satelitů.
V roce 1983 Sally Ride stala první americkou ženou ve vesmíru: byla členkou posádky raketoplánu Challenger STS-7 (18.-24.6. 1983) na pozici specialistka na ovládání dálkového manipulátoru. Zajišťovala vypuštění a opětné zachycení družice SPAS-01.
Její další let byla osmidenní mise v roce 1984 (5.-13.10.1984), opět na raketoplánu Challenger (STS 41-G). Celková doba pobytu ve vesmíru tak čítá více než 343 hodin.

Džibuti 1983

Guinea 1985 (také jako samostatná známka v šesti známkové sérii)

Byla nominována do posádky STS-61M, připravovala se na svoji třetí misi. Start však byl zrušen z důvodu havárie – v r. 1986 explodoval Challenger. Tehdy přerušila vzdělávání, byla jmenována do prezidentské komise, za účelem vyšetřováním nehody. Přestěhovala se do ústředí NASA ve Washingtonu, kde se stala asistentem administrátora NASA pro dlouhodobé plánování. Ride vytvořila v rámci NASA "Úřad pro výzkum" a vydala zprávu o budoucnosti vesmírného programu.

Sally Ride opustila NASA v roce 1987, stala se vědeckou spolupracovnicí v Centru pro mezinárodní bezpečnost a kontrolu zbrojení na Stanfordově univerzitě. Po dvou letech, byla jmenována ředitelem Kalifornského kosmického institutu (California Space Institut) a profesorkou fyziky na Kalifornské universitě (University of California) v San Diegu, kde se podílela na kampani, která měla za cíl přitáhnout mladé ženy ke studiu vědy a matematiky.


obálka k jejímu druhému letu (STS 41-G) podepsaná posádkou (zdroj: eBay)

V červnu 1999 nastoupila do společnosti space.com, která provozovala, internetové stránky se zaměřením na kosmický průmysl, jako výkonný manažer (Executive Vice President) a člen jejího představenstva. V září 1999 byla jmenována ředitelkou společnosti. Tuto pozici si udržela do září 2000.

Po odchodu ze společnosti space.com Sally zamířila do společnosti EarthKAM, která spravuje internetovou databázi NASA. Jde o projekt, který umožňuje žákům středních škol stahovat fotografie Země z vesmíru. Její poslední iniciativa je projekt Sally Ride Science, což je organizace založená na podporu pro ty dívky, které potřebují pomoc a současně mají zájem o přírodní vědy, matematiku a techniku. Jedním z nástrojů tohoto projektu je Sally Ride Club, vytvořený pro žákyně základních a středních škol v celých USA.


Guyana 1989

Guinee 1999

Palau 2000 (výřez TL o 20 zn.)

Sally Ride získala mnohá ocenění, včetně Jeffersonovy ceny (Jefferson Award for Public Service), American Woman Award, dále získala dvakrát medaili „Za kosmický let“ (National Spaceflight Medal). Dr. Rideová byla uvedena do síně slávy (Astronaut Hall of Fame) v Kennedyho vesmírném středisku 21. června 2003.

obálka k prvnímu letu Američanky

Jako stoupenec stálého vzdělávání napsala nebo spolupracovala na knihách pro děti: To Space and Back, Voyager: An Adventure to the Edge of the Solar System, The Third Planet : Exploring the Earth from Space, The Mystery of Mars, and Exploring Our Solar System.
Je 121. člověkem ve vesmíru, třetí ženou (20 let po sovětské kosmonautce V. Těreškovové a rok po S. Savické). Ve vesmíru strávila 14d 7h 48min.

Pramen: internet, volný překlad

Čínské celinové obálky (1)

Další kategorii z produkce „Made in China“ vám chci představit v tomto článku.

Po krásných dopisnicích, razítkách a zálepkách to budou obálky. Čínská pošta dodává obálky různých rozměrů, dnes se prostřednictvím několika ukázek podíváme na formát 225 x 160 mm. V horní části obálky, mezi políčky pro směrovací číslo adresáta a natištěnou známkou je logo vydavatele, tedy čínské pošty.
Obálky jsou velmi pěkné, ale pro nás sběratele vzniká problém s uchováváním – prostě, je to nepraktický formát... Tuto nevýhodu naštěstí vyvažuje zajímavý obrázek v levé části.
A ještě jedna poznámka: jste-li vyloženými odpůrci tohoto velkého formátu, dávejte si pozor při internetových dražbách. Pokud rozměr nemá prodejce v popisu uveden, může nastat jisté rozčarování po doručení, protože z obrázku to většinou nelze poznat.

Podívejme se na následující ukázky "velkoformátových" obálek:

loď Shenzhou bez páru předních baterií


pod letopočtem 2009 je startující raketa


vyobrazena čínská zlatá mince (hodnota 150 CNY) vydaná u příležitosti výstupu kosmonauta v rámci letu SZ-7


flotila sledovacích námořních lodí, startující raketa CZ-2F

Konstruktér M. S. Rjazanskij

Michail Sergejevič Rjazanskij
РЯЗАНСКИЙ Михаил Сергеевич (1909 – 1987)
-sovětský vědec, konstruktér raketo kosmické techniky

Narodil se v r. 1909 v Petrohradu. Dětství prožil v Baku, kde jeho otec pracoval v sekretariátu Nobelovy kanceláře. V r. 1923 rodina Rjazanských odchází do Moskvy. Již ve škole se projevil aktivní zájem Míši Rjazanského a jeho široké vědomosti. Jako komsomolec se aktivně zapojil do komsomolské činnosti, stal se propagátorem v obci Chamovniky.


U příležitosti 100. výročí narození M. S. Rjazanského vydala ruská pošta dopisnici a bylo používáno také příležitostné razítko.

Brzy si našel práci: zpočátku montér, potom technik. Již v šesté třídě ho vážně zaujalo rádio, které určilo směr celého jeho života. V letech 1924 - 1927 se svépomocí zabývá touto oblíbenou věcí, vede rádiokroužky, pracuje v předsednictvu Společnosti přátel rozhlasu /rádia při místním výboru VLKSM, pracuje v předsednictvu rádiokomise při Ústředním výboru VLKSM (sekce krátkých vln). V tomto období se zabývá krátkovlnným spojením, byl aktivním spojařem-amatérem. Jako první v SSSR realizoval rádiové spojení s ledoborcem Krasin, který plul na pomoc expedici U. Nobila. Tímto svým úspěchem se Rjazanský pyšnil celý svůj život. Autorita mladého Rjazanského byla natolik vysoká, že právě jeho sekce Společnosti přátel rádia byla v r. 1928 doporučena pro práci v radiolaboratoři V. I. Lenina v Nižném Novgorodu – v tu dobu vedoucího radiocentra v SSSR. Svěřili mu řízení anténního polygonu.
Mimo to, pokračuje v aktivní komsomolské činnosti. Právě v letech strávených prací v Nižegorodské radiolaboratoři se stala příhoda, která podstatně zkomplikovala jeho život. Na okraji anténního polygonu byl dřevěný vozík s aparaturou, který jednou shořel. Začalo vyšetřování. Z požáru obvinili Rjazanského; současně na něho vytáhli, že jeho děda, kterého on nikdy v životě neviděl, byl popem v Tamborské guberniji. Nálepka „Rjazanskij – nepřítel lidu“, která z čísi přičinlivosti byla na něho nalepena, se málem stala pro něho osudovou.
Na obranu Rjazanského se aktivně zapojila mládež z laboratoře, která ho doslova nepodržela (pozn. překladu: tedy vedení laboratoře ho nepodrželo). Dostal drobnost – měsíc nucených prací. Požár na polygonu a děda – duchovní ho pronásledovali po celý život. Proto se stal v r. 1931 kandidátem na člena Všeruské komunistické strany (ВКП), ale teprve v r. 1940 byl do strany přijat.
Avšak vděk Nižegorodské laboratoři v Rjazanském zůstal po celý život. V tomto období se začal zabývat tím, čím se zabýval až do konce života – vojenskou radiotechnikou. V laboratoři konstruuje svoje první radiostanice, některé z nich byly vybrány do armádní výbavy. V r. 1931 si někdo z vedení laboratoře uvědomil, že mladý a talentovaný vědec nemá speciální vzdělání a poslali ho proto na Leningradskou Vojensko technickou akademii. Nicméně toho roku se na Akademii nepřijímalo a Rjazanskij byl přijat na Leningradský elektrotechnický institut. Současně pracuje ve Speciální technické kanceláři, ve které se zabývá vývojem radiopřijímačů pro sovětské vojenské námořnictvo. Intenzivní práce a studium – toto přispělo k tomu, že Michail těžce onemocněl tuberkulózou. Verdikt lékařů byl stručný: „Zůstaneš-li v Leningradu – zemřeš“.
Nedoufajíc v uzdravení, smíříc se s myšlenkou brzké smrti, Michail odjel za rodinou do Baškirska. Jako lék mu otec s matkou dávali pít kumys (kobylí mléko) a dávali mu med. V r. 1934 se vrací do Moskvy, překládá se do Moskevského elektrotechnického institutu (MEI). V r. 1935 dokončil studia na MEI, obhájil tajnou diplomovou práci na téma systémy speciálního vysílání: přenos kódovaných zpráv, dálkově odpálená roznětka, radiosnímač umístěný pod kolejnicemi a další podobné přístroje.
Po dokončení institutu pokračuje v práci ve Speciální technické kanceláři, která se brzy přeměňuje na NII-20. Tam se zabývá dálkovým rádiově řízeným ovládáním letadel, torpédových člunů, tanků a další vojenské techniky. Těsně před zahájením II. světové války se Rjazanskij začal zabývat pro něho novým, ale velmi zajímavým tématem – radiolokací.
Zúčastnil se vývoje prvního sovětského radiolokátoru P-2; vyvíjel přijímací část. Práce na radiolokátoru, zahájená v Moskvě před válkou pokračovala v Barnaulu, kam byli evakuováni radisté. V nevídaně krátkém čase byl radiolokátor dokončen. Všichni účastníci vývoje včetně Rjzanského se stali nositeli Stalinovy ceny za rok 1943.
Následujícím výtvorem Rjazanského se stal naváděcí lokátor P-3. Ke konci války se Rjazanskij zajímal o naváděcí systémy raket V-2 (právě tehdy se informace o V-2 dostaly k sovětským konstruktérům). V letech 1945-46 spolu s mnoha dalšími sovětskými vědci a konstruktéry byl v oddílu, který v Německu zkoumal práce německých inženýrů. Tam byl sovětskými inženýry založen institut „Nordhausen“, ve kterém pracovali jak sovětští, tak také němečtí specialisté. Rjazanskij také prošel školou „Nordhausen“ spolu s Korojlovem, Gluškem a dalšími budoucími tvůrci sovětské raketo kosmické techniky. Když se vrátil, byl brzy jmenován Hlavním konstruktérem NII-885, který se zabýval radiospojením pro rakety. Rjazanskij se stal do konce života hlavním sovětským raketovým radistou.
V lednu 1951 byl jmenován hlavním inženýrem NII-88 a v létě r. 1952 velitelem Vrchního velení Ministerstva zbrojního průmyslu SSSR.
Na jednu stranu práce na ministerstvu Rjazanského zatěžovala, nebyl zvyklý na úřednickou práci, na druhou stranu mu tato práce pomohla poznat chod „ministerské mašinérie“: poznal, jak nejlépe sestavit žádost, s kým ji konzultovat, komu adresovat, na koho se obrátit, koho obejít.
V r. 1954 se vrací do NII-885, zůstává zde jako vědecký ředitel a Hlavní konstruktér až do svého skonu. Účastní se vývoje radiosystémů pro balistické rakety a poté pro kosmické raketové nosiče, družice a meziplanetární stanice. Když S.P.Koroljov sestavil proslulou Radu Hlavních konstruktérů, stal se Rjazanskij jedním z členů.
V r. 1956 byl spolu s dalšími členy Rady poctěn titulem Hrdina socialistické práce za vývoj a předání do výzbroje rakety R-5 – nosiče jaderných náloží, v r. 1957 se stal nositelem Leninovy ceny. Roku 1958 byl zvolen členem-korespondentem AV SSSR – tak byl oceněn jeho přínos v oblasti vývoje prvních umělých družic Země.
Poslední léta života přinesly Michailu Sergejeviči hořkost ze ztráty blízkých. V r. 1981 mu zemřela milovaná žena Jelena Zinovjevna a v r. 1982 v horách tragicky zemřel syn Voloďa. Rjazanskij onemocněl, pokoušel se zapomenout prací, soustředil se na vytvoření aparatury pro přenos televizních panorámat Marsu a Venuše. Nemoc byla ale silnější a v létě 1987 zemřel.

Pramen: http://www.cosmoworld.ru
Железняков Александр: Энциклопедия "Космонавтика"/ Конструкторы - volný překlad z ruštiny Petr Fencl

Konstruktér V. P. Barmin

Vladimir Pavlovič Barmin
БАРМИН ВЛАДИМИР ПАВЛОВИЧ *17.3.1909 †17.7.1993
-sovětský vědec, konstruktér vypouštěcích zařízení kosmické techniky

Narodil se v Moskvě. V r. 1930 ukončil studia na technické universitě (MVTU) N.E.Baumana a začal pracovat jako konstruktér v podniku „Kotloaparát“ (později „Kompresor“). Získal vědeckou hodnost profesor, akademik AV SSSR.
Vědec v oblasti mechaniky a konstruktér startovacích (vypouštěcích) zařízení pro gardové minomety a raketo kosmickou techniku. Od r. 1931 přednášel na MVTU, poté na Vojenské inženýrské akademii a Dělostřelecké akademii F.E.Dzeržinského. V r. 1940 byl jmenován hlavním konstruktérem specializované konstrukční kanceláře podniku „Kompresor“. Od r. 1941 v této specializované kanceláři konstruovali vojenskou techniku M-13, BM-8, BM-31. V r. 1946 na základech této specializované kanceláře vznikla hlavní specializovaná konstrukční kancelář Specmaš (ГСКБ Спецмаш), od r. 1967 jako konstrukční kancelář všeobecného strojírenství, kterou vedl. Tato kancelář se stala hlavní organizační složkou pro pozemní technologická zařízení.



U příležitosti 100. výročí narození V. P. Barmina vydala ruská pošta dopisnici a bylo používáno také příležitostné razítko.

V hlavní kanceláři se projektovali pozemní a startovací zařízení pro rakety dlouhého doletu V-2, R-1, R-2, R-5, pro mezikontinentální raketu R-7, dále pro S-25, BM-14, BM-24, BMD-20. Pod jeho vedením bylo postaveno první sovětské zkušební šachtové vypouštěcí zařízení „Maják“. Dále byla připravena následující šachtová vypouštěcí zařízení: "Двина", "Чусовая", "Десна“ pro rakety R-12U, R-14U, R-9A, dále zařízení pro protirakety V-1000, A-135, startovací zařízení pro raketové nosiče N-1, Eněrgija a Proton.
Je autorem mnoha vědeckých prací v oblasti startovacích komplexů, konstrukcí kompresorů, chladící technice.
Je nositelem následujících vyznamenání: Stalinova cena (1943), Státní cena (1967, 1977 ,1985), Leninova cena, Hrdina Socialistické práce (1956) a Zlatá medaile V.G.Šuchova.

Pramen: http://www.cosmoworld.ru, http://www.rtc.ru/encyk/biogr-book/
Железняков Александр: Энциклопедия "Космонавтика" / Конструкторы - Мелуа А.И., текст - volný překlad z ruštiny Petr Fencl

Čínské kosmické zálepky (3)

Navazuji na předchozí díl o zálepkách (15. září 2009) a ukáži další zálepky s vesmírnou tematikou. Dnes se zadívejme pouze na neadresní stranu.
Krásné obrázky jistě nepotřebují další komentář.

Kosmonaut a konstruktér K.P.Feoktistov zemřel

Smutná zpráva přišla koncem r. 2009 z Ruska. V noci z 21. na 22. listopadu skonal v Moskvě kosmonaut a konstruktér Konstantin Petrovič Feoktistov.
Následující řádky připomínají tohoto vědce.

Narodil se 7. února 1926 ve Voroněži. Tam také prožil dětství a učil se na střední škole. Výuku však přerušila II. světová válka. Bylo zcela přirozené, že šestnáctiletý mladík nemohl zůstat stranou boje s okupanty – Kosťa šel na frontu, stal se rozvědčíkem.

Razítko z rodné Voroněže

V r. 1942, při plnění bojového úkolu byl zatčen Němci a ...zastřelen. Naštěstí se ukázalo, že rána nebyla smrtelná, po výstřelu ztratil Kosťa vědomí. Považovali ho mrtvého a další kulku již nedostal, nechali ho spolu s ostatními zastřelenými ležet na sněhu. V noci se probral a odplazil se z místa popravy.
Uzdravil se, a po osvobození Voroněže pokračoval v učení na střední škole. Poté, co získal středoškolské vzdělání zahájil studium v Baumanově vysoké škole technické v Moskvě, kterou úspěšně dokončil v r. 1949.
Již v době studentské započalo formování Feokristova jako vědce a konstruktéra. Aktivně pracoval ve studentské vědecké společnosti, účastnil se konstrukčních projektů. V institutu se začetl do prací Ciolkovského, poslouchal přednášky Koroljova a snil o vesmíru. Proto naprosto logicky zvolil místo svého budoucího působení v kanceláři NII-1, ve skupině Tichonravova.

V roce 1955 M.K.Tichonravov přešel do kanceláře OKB-1 ke Koroljovovi. Brzy poté přešel do OKB-1 také Feoktistov. Od této chvíle započala jeho dráha konstruktéra kosmických lodí.
Spolu s ostatními členy skupiny Tichonravova Feoktistov spolupracoval na vývoji první umělé družice. Byl jedním z tvůrců kosmických lodí typu Vostok. Po zformování oddílu sovětských kosmonautů přednášel v Centru přípravy kosmonautů, první kosmonauty seznamoval s vybavením lodi Vostok.
Když byla poprvé zmíněna možnost kosmického letu pro inženýra, Feoktistov předložil svoji přihlášku. Tato kandidatura získala mocného zastánce v osobě Koroljova, který přikládal tomuto letu velký význam. Koroljov si myslel, že let Feoktistova umožní vytvořit v budoucnu nové typy kosmické techniky.

Právě podpora S.P.Koroljova pomohla Feoktistovovi dostat se do oddílu kosmonautů (speciálně kvůli němu byli sníženy požadavky na zdravotní stav kandidáta). V r. 1964 byl zařazen do oddílu kosmonautů. Absolvoval kompletní všeobecnou přípravu. 12.-13. října 1964 uskutečnil let do vesmíru spolu se dvěma dalšími členy posádky a to na lodi Voschod na pozici vědeckého spolupracovníka. Prováděl výzkum optických charakteristik hranice atmosféry a hlavně provedl zkoušky nových přístrojů systémů orientace, řízení a kontrol palubních přístrojů. Let kosmické lodi Voschod trval 1 den 17 minut a 3 sekundy.


Z prostorových důvodů letěla tříčlenná posádka ve sportovním oblečení, na skafandry prostě nebylo místo - dolní vyobrazení jsou tedy chybná.


Po letu pokračoval na vývoji nových lodí v OKB-1 (nyní RKK Eněrgija). Byl vedoucím vývojovým pracovníkem kosmických lodí řady Sojuz, Sojuz T, Sojuz TM, Progress, Progress-M, dále orbitálních stanic Saljut a Mir. V RKK Eněrgija pracoval do r. 1990, byl zástupcem vedoucího oddělení, zástupcem hlavního konstruktéra.

Od r. 1990 přednášel na vysoké škole, na Moskevské státní technické univerzitě N.E.Baumana, tedy na škole, kterou vystudoval.

V r. 1967 dosáhl hodnosti doktor technických věd, v r. 1969 profesor. Byl také člen-korespondent Mezinárodní astronautické akademie.
Je autorem autobiografie Dráha života a knihy Vědecký orbitální komplex.

Je nositelem řady vyznamenání a medailí: Zlatá Hvězda - Hrdina Sovětského svazu (Герой Советского Союза), Leninův řád (орден Ленина), dva Řády Rudého praporu práce (орден Трудового Красного Знамени), Řádem Vlastenecké války I. stupně (орден Отечественной войны I степени), medaile Za vítězství nad Německem (медаль За победу над Германией) a další medaile.
Je nositelem titulu Hrdina práce Vietnamské socialistické republiky, Akademií věd SSSR byl vyznamenán Zlatou medailí K.E.Ciolkovského, Zlatou medailí Kosmos. Od FAI obdržel medaili de Lavo. Byl laureátem Leninovy ceny (1966), Státní ceny (1976). Je čestným občanem Kalugy. Jeho jménem byl pojmenován kráter na odvrácené straně Měsíce.

Za připomenutí rozhodně stojí tato jeho zajímavá prvenství:
první kosmonaut bez vojenské hodnosti (nevoják) – první civilní kosmonaut,
první bezpartijní kosmonaut - nebyl členem komunistické strany,
první kosmonaut, který neměl pilotní zkušenosti, nebyl pilotem.



Ve svém článku píše Karel Pacner: Jednou jsem se ptal přítele S. Golovanova, kosmického reportéra a spisovatele, jestli Feoktistovi nevadilo, že není členem strany. „Na Kosťu mnohokrát naléhali, aby vstoupil do strany. Vždycky se vymluvil na množství práce. A také na to, že neumí zachovávat disciplínu - a strana disciplínu vyžadovala. Možná, že si někteří oddechli, když zůstával mimo – na stranických schůzích by určitě nemlčel,“ řekl Golovanov.

Poznámka:
Další filatelistické doklady viz odkazy, exponát Program Vostok a Voschod.

Prameny:
http://www.cosmoworld.ru/spaceencyclopedia/biographyes/index.shtml?feoktistov-k-p.html
Pacner, K.: MF Dnes, 28.11.2009 – příloha Víkend: Do vesmíru letěl v teplákách