Následující řádky připomínají tohoto vědce.
Narodil se 7. února 1926 ve Voroněži. Tam také prožil dětství a učil se na střední škole. Výuku však přerušila II. světová válka. Bylo zcela přirozené, že šestnáctiletý mladík nemohl zůstat stranou boje s okupanty – Kosťa šel na frontu, stal se rozvědčíkem.
Razítko z rodné Voroněže
V r. 1942, při plnění bojového úkolu byl zatčen Němci a ...zastřelen. Naštěstí se ukázalo, že rána nebyla smrtelná, po výstřelu ztratil Kosťa vědomí. Považovali ho mrtvého a další kulku již nedostal, nechali ho spolu s ostatními zastřelenými ležet na sněhu. V noci se probral a odplazil se z místa popravy.
Uzdravil se, a po osvobození Voroněže pokračoval v učení na střední škole. Poté, co získal středoškolské vzdělání zahájil studium v Baumanově vysoké škole technické v Moskvě, kterou úspěšně dokončil v r. 1949.
Již v době studentské započalo formování Feokristova jako vědce a konstruktéra. Aktivně pracoval ve studentské vědecké společnosti, účastnil se konstrukčních projektů. V institutu se začetl do prací Ciolkovského, poslouchal přednášky Koroljova a snil o vesmíru. Proto naprosto logicky zvolil místo svého budoucího působení v kanceláři NII-1, ve skupině Tichonravova.
V roce 1955 M.K.Tichonravov přešel do kanceláře OKB-1 ke Koroljovovi. Brzy poté přešel do OKB-1 také Feoktistov. Od této chvíle započala jeho dráha konstruktéra kosmických lodí.
Spolu s ostatními členy skupiny Tichonravova Feoktistov spolupracoval na vývoji první umělé družice. Byl jedním z tvůrců kosmických lodí typu Vostok. Po zformování oddílu sovětských kosmonautů přednášel v Centru přípravy kosmonautů, první kosmonauty seznamoval s vybavením lodi Vostok.
Když byla poprvé zmíněna možnost kosmického letu pro inženýra, Feoktistov předložil svoji přihlášku. Tato kandidatura získala mocného zastánce v osobě Koroljova, který přikládal tomuto letu velký význam. Koroljov si myslel, že let Feoktistova umožní vytvořit v budoucnu nové typy kosmické techniky.
Právě podpora S.P.Koroljova pomohla Feoktistovovi dostat se do oddílu kosmonautů (speciálně kvůli němu byli sníženy požadavky na zdravotní stav kandidáta). V r. 1964 byl zařazen do oddílu kosmonautů. Absolvoval kompletní všeobecnou přípravu. 12.-13. října 1964 uskutečnil let do vesmíru spolu se dvěma dalšími členy posádky a to na lodi Voschod na pozici vědeckého spolupracovníka. Prováděl výzkum optických charakteristik hranice atmosféry a hlavně provedl zkoušky nových přístrojů systémů orientace, řízení a kontrol palubních přístrojů. Let kosmické lodi Voschod trval 1 den 17 minut a 3 sekundy.
Z prostorových důvodů letěla tříčlenná posádka ve sportovním oblečení, na skafandry prostě nebylo místo - dolní vyobrazení jsou tedy chybná.
Po letu pokračoval na vývoji nových lodí v OKB-1 (nyní RKK Eněrgija). Byl vedoucím vývojovým pracovníkem kosmických lodí řady Sojuz, Sojuz T, Sojuz TM, Progress, Progress-M, dále orbitálních stanic Saljut a Mir. V RKK Eněrgija pracoval do r. 1990, byl zástupcem vedoucího oddělení, zástupcem hlavního konstruktéra.
Od r. 1990 přednášel na vysoké škole, na Moskevské státní technické univerzitě N.E.Baumana, tedy na škole, kterou vystudoval.
V r. 1967 dosáhl hodnosti doktor technických věd, v r. 1969 profesor. Byl také člen-korespondent Mezinárodní astronautické akademie.
Je autorem autobiografie Dráha života a knihy Vědecký orbitální komplex.
Je nositelem řady vyznamenání a medailí: Zlatá Hvězda - Hrdina Sovětského svazu (Герой Советского Союза), Leninův řád (орден Ленина), dva Řády Rudého praporu práce (орден Трудового Красного Знамени), Řádem Vlastenecké války I. stupně (орден Отечественной войны I степени), medaile Za vítězství nad Německem (медаль За победу над Германией) a další medaile.
Je nositelem titulu Hrdina práce Vietnamské socialistické republiky, Akademií věd SSSR byl vyznamenán Zlatou medailí K.E.Ciolkovského, Zlatou medailí Kosmos. Od FAI obdržel medaili de Lavo. Byl laureátem Leninovy ceny (1966), Státní ceny (1976). Je čestným občanem Kalugy. Jeho jménem byl pojmenován kráter na odvrácené straně Měsíce.
Za připomenutí rozhodně stojí tato jeho zajímavá prvenství:
první kosmonaut bez vojenské hodnosti (nevoják) – první civilní kosmonaut,
první bezpartijní kosmonaut - nebyl členem komunistické strany,
první kosmonaut, který neměl pilotní zkušenosti, nebyl pilotem.
Ve svém článku píše Karel Pacner: Jednou jsem se ptal přítele S. Golovanova, kosmického reportéra a spisovatele, jestli Feoktistovi nevadilo, že není členem strany. „Na Kosťu mnohokrát naléhali, aby vstoupil do strany. Vždycky se vymluvil na množství práce. A také na to, že neumí zachovávat disciplínu - a strana disciplínu vyžadovala. Možná, že si někteří oddechli, když zůstával mimo – na stranických schůzích by určitě nemlčel,“ řekl Golovanov.
Poznámka:
Další filatelistické doklady viz odkazy, exponát Program Vostok a Voschod.
Prameny:
http://www.cosmoworld.ru/spaceencyclopedia/biographyes/index.shtml?feoktistov-k-p.html
Pacner, K.: MF Dnes, 28.11.2009 – příloha Víkend: Do vesmíru letěl v teplákách
Žádné komentáře:
Okomentovat