Ve 27 letech hledala postgraduální práci v oboru astrofyzika a v novinách Stanfordovy univerzity si přečetla výzvu NASA pro budoucí astronauty (náborový leták). Tehdy se přihlásilo více než 8000 mužů a žen. 35 zájemců bylo přijato, z toho šest žen a jednou z nich byla i Sally Ride.
Mali 1983: S. Ride na kuponu
Po vstupu do NASA v roce 1977 Ride absolvovala rozsáhlá školení, která zahrnovala parašutizmus, přežití na vodě, gravitace a imitace beztíže, rádiová komunikace a navigace. Letecký výcvik se jí líbil natolik, že se létání stalo jejím koníčkem. Během druhého a třetího letu raketoplánu Columbia (v listopadu 1981 a v březnu 1982) sloužila jako komunikační důstojník, odpovídala za předávání radiových zpráv od řízení letu posádce raketoplánu. Sally Ride byla rovněž členkou týmu, který navrhl mechanickou paži (dálkový manipulátor RMS, tzv. „kanadská ruka“), používanou posádkou raketoplánu k zachycení, naložení a vyložení satelitů.
V roce 1983 Sally Ride stala první americkou ženou ve vesmíru: byla členkou posádky raketoplánu Challenger STS-7 (18.-24.6. 1983) na pozici specialistka na ovládání dálkového manipulátoru. Zajišťovala vypuštění a opětné zachycení družice SPAS-01.
Její další let byla osmidenní mise v roce 1984 (5.-13.10.1984), opět na raketoplánu Challenger (STS 41-G). Celková doba pobytu ve vesmíru tak čítá více než 343 hodin.
Džibuti 1983
Guinea 1985 (také jako samostatná známka v šesti známkové sérii)
Byla nominována do posádky STS-61M, připravovala se na svoji třetí misi. Start však byl zrušen z důvodu havárie – v r. 1986 explodoval Challenger. Tehdy přerušila vzdělávání, byla jmenována do prezidentské komise, za účelem vyšetřováním nehody. Přestěhovala se do ústředí NASA ve Washingtonu, kde se stala asistentem administrátora NASA pro dlouhodobé plánování. Ride vytvořila v rámci NASA "Úřad pro výzkum" a vydala zprávu o budoucnosti vesmírného programu.
Sally Ride opustila NASA v roce 1987, stala se vědeckou spolupracovnicí v Centru pro mezinárodní bezpečnost a kontrolu zbrojení na Stanfordově univerzitě. Po dvou letech, byla jmenována ředitelem Kalifornského kosmického institutu (California Space Institut) a profesorkou fyziky na Kalifornské universitě (University of California) v San Diegu, kde se podílela na kampani, která měla za cíl přitáhnout mladé ženy ke studiu vědy a matematiky.
obálka k jejímu druhému letu (STS 41-G) podepsaná posádkou (zdroj: eBay)
V červnu 1999 nastoupila do společnosti space.com, která provozovala, internetové stránky se zaměřením na kosmický průmysl, jako výkonný manažer (Executive Vice President) a člen jejího představenstva. V září 1999 byla jmenována ředitelkou společnosti. Tuto pozici si udržela do září 2000.
Po odchodu ze společnosti space.com Sally zamířila do společnosti EarthKAM, která spravuje internetovou databázi NASA. Jde o projekt, který umožňuje žákům středních škol stahovat fotografie Země z vesmíru. Její poslední iniciativa je projekt Sally Ride Science, což je organizace založená na podporu pro ty dívky, které potřebují pomoc a současně mají zájem o přírodní vědy, matematiku a techniku. Jedním z nástrojů tohoto projektu je Sally Ride Club, vytvořený pro žákyně základních a středních škol v celých USA.
Guyana 1989
Guinee 1999
Palau 2000 (výřez TL o 20 zn.)
Sally Ride získala mnohá ocenění, včetně Jeffersonovy ceny (Jefferson Award for Public Service), American Woman Award, dále získala dvakrát medaili „Za kosmický let“ (National Spaceflight Medal). Dr. Rideová byla uvedena do síně slávy (Astronaut Hall of Fame) v Kennedyho vesmírném středisku 21. června 2003.
obálka k prvnímu letu Američanky
Jako stoupenec stálého vzdělávání napsala nebo spolupracovala na knihách pro děti: To Space and Back, Voyager: An Adventure to the Edge of the Solar System, The Third Planet : Exploring the Earth from Space, The Mystery of Mars, and Exploring Our Solar System.
Je 121. člověkem ve vesmíru, třetí ženou (20 let po sovětské kosmonautce V. Těreškovové a rok po S. Savické). Ve vesmíru strávila 14d 7h 48min.
Pramen: internet, volný překlad
Žádné komentáře:
Okomentovat