neděle 20. prosince 2009

Vánoční a novoroční přání


Příjemné prožití svátků vánočních,
do nového roku pevné zdraví,
osobní a filatelistické úspěchy
Vám přeje

Petr Fencl

čtvrtek 26. listopadu 2009

A. G. Nikolajev - rodák ze Šoršel

U příležitosti vydání ruské dopisnice s vyobrazením muzea přináším základní informace o tomto zajímavém muzeu, které je v rodišti třetího sovětského kosmonauta. Na závěr jsem připojil doplňující informace o kosmonautovi.


dopisnice s vyobrazením budovy muzea kosmonautiky

Obec Šoršely (v překladu z ruštiny Světlé Klíče) stojí na kopci, u tiché říčky Civil, nedaleko protéká mohutná Volha. Obec je součástí Mariinsko-Posadského rajonu. Dnes v ní žije 894 obyvatel.

Podívejme se společně na zajímavá místa spojená s kosmonautikou.



kosmonautův rodný dům

1. Rodný dům kosmonauta A. G. Nikolajeva
Prohlídka expozice začíná v domě Nikolajevových, ve kterém prožil Andrijan své dětství. Budoucí kosmonaut se narodil 5. září 1929 v křesťanské rodině. Rodiče Anna Aleksejevna a Grigorij Nikolajevič byli rodem ze Šoršel. Vzali se roku 1922, vstoupili do kolchozu, pracovali v živočišné výrobě. V ukrutném prosinci r. 1944 otec zemřel. Matka prožila dlouhý život, zemřela roku 1987 ve věku 87 let. Svoje děti vychovali jako dobré, čestné a pracovité osoby. Andrijan měl bratry Ivana a Petra a sestru Zinaidu.
V domě jsou vystaveny osobní věci rodiny v interiéru obyčejných pokojíků.

2. Muzeum kosmonautiky
Na kraji vesnice stál kdysi dřevěný kostel, do kterého později přesídlila škola. V budově této školy v roce 1972 otevřeli Šoršelské muzeum kosmonautiky – v počátcích jako školní muzeum a v r. 1978 se muzeum stalo pobočkou Čuvašského národního muzea. V r. 1985 byly expozice muzea přepracovány a rozšířeny.
Roku 1999, u příležitosti oslav 70. narozenin A.G.Nikolajeva uložil prezident Čuvašské republiky N.V.Fedorov spolu s oslavencem první kámen do základů nové budovy muzea.
V roce 2001 byla slavnostně otevřena nová budova muzea, která je vyobrazena na dopisnici (viz obrázek úplně nahoře).

Přijměte pozvání na virtuální prohlídku muzea po jednotlivých sálech.

První sál: Od školní lavice ke kosmickému startu
Škola v Šorešelech byla otevřena v r. 1884. V r. 1937 zahájil Andrijan první rok v Šoršelské sedmileté škole. V této škole se učil první čtyři roky. V muzeu je možné vidět třídu, zachovala se lavice, ve které seděl. Na katedře leží sešity, které opravovala první učitelka K.I.Sjemjenová a radiopřijímač, který sestavil Andrijan, dále globus na kterém se seznamoval s naší planetou budoucí kosmonaut č. 3. Jako vesnický klučina tenkrát nepřemýšlel o tom, že se mu podaří obletět mnohokráte Zemi.
Po ukončení sedmiletky v r. 1944 se začal učit v Mariinsko-Posadské střední odborné škole lesní. Po ukončení této školy v r. 1947 začal pracovat v Lesním závodu, pobočce „Južkarelles“ v Karelsku.
V r. 1950 narukoval do armády, zde ukončil v r. 1951 výcvik leteckých střelců a byl převelen k výcviku vojenských letců. Vojenskou leteckou školu ukončil v r. 1954. Službu vojenského pilota zahájil v Podmoskví.
Na konci r. 1959 bylo vybráno 20 letců pro přípravu na kosmický let. Mezi nimi byl rodák ze Šoršel A. G. Nikolajev. Od r. 1960 byl v Hvězdném Městečku členem prvního oddílu kosmonautů. Spolu s ostatními se podílel na vzniku metodiky přípravy člověka k letu do vesmíru. Z důvodu zintenzivnění výcviku byla skupina zúžena na šestičlennou. Andrijan byl vybrán do první šestice.
K prvnímu letu nebyl Andrijan Grigorjevič vybrán. Stal se náhradníkem velitele Vostoku 2 Gemana Titova. Oba trénovali na několikadenní let. Titov tehdy řekl: „Náhradník A. Nikolajev je člověk neuvěřitelně chladnokrevný a má železnou výdrž“.



celinová obálka SSSR z r.1962

11. srpna se svět dozvěděl novinku: „V Sovětském Svazu byla vypuštěna na oběžnou dráhu kosmická loď Vostok 3. Pilotuje ji občan Sovětského Svazu letec-kosmonaut major Nikolajev Andrijan Grigorjevič“. Toto se stalo teprve 16 měsíců po Gagarinově letu.

Druhý sál: Vesmír – cesta bez konce
Sál je věnován pilotovaným letům a je uspořádán jako vnitřní prostor kosmické lodi. Speciální barevné vitráže a diorámata navozují vesmír.
V srpnu r. 1962 byl uskutečněn první skupinový let dvou lodí, které pilotovali syn čuvašského lidu A. G. Nikolajev a Ukrajinec P. R. Popovič. Let dokázal možnost dlouhodobého pobytu v kosmu, volného pohybu kosmonautů v kabině lodi, provedení radiového spojení mezi loděmi a televizních reportáží do hlavního vysílání a vysílání Intervize. Nikolajev byl ve vesmíru 95 hodin, obletěl Zemi 64 krát, Popovič uskutečnil 48 obletů.


Čeboksary: památník A.G.Nikolajeva

V expozicích je možné vidět listy palubního deníku Vostok-3, psané rukou Nikolajeva, fotografie zobrazující setkání kosmického hrdiny v rodných Šoršelech. Ve vitríně je vydání francouzského deníku „l´Humanité“, které je věnováno letům Gagarina a Nikolajeva, knihy o šoršelském rodákovi a kosmická strava, které byla ve Vostoku-3.
Sál zdobí dvě dioramata „Start kosmické lodi“. Ve vitríně je vystaven oděv pro lety ke komplexu Saljut-Sojuz: tepelný oděv a hydrokombinéza určená pro havarijní stav. Naproti je smontována dioráma „Kosmická loď na oběžné dráze“. Vystaven je pozemní havarijní systém „Granat-1“ a skafandr „Jestřáb“. Právě v takovém skafandru uskutečnil svůj první výstup A. A. Leonov.

Svůj druhý kosmický let uskutečnil Nikolajev spolu s V.I.Sevasťjanovem v lodi Sojuz 9. Loď provedla 286 obletů, což znamená, že proletěla 11.889.070 km. Důležitou součástí tohoto letu byla rozsáhlá medicínsko biologická sledování vlivů různých faktorů dlouhodobého kosmického letu na lidský organizmus. Posádka také prováděla ruční řízení lodi.
V expozici jsou vystaveny listy palubního deníku Sojuz 9, osobní věci Andrijana: pero, přilba s radiotelefonem, hodinky „Let“ a také snímek Měsíce, který vyfotil Nikolajev z lodi Sojuz 9. Vystaveny jsou dále fotografie: návratový modul Sojuz 9 a Nikojav na poletové tiskové konferenci. Ve vitríně jsou vzorky kosmické stravy- její originální vzhled vyvolává mezi návštěvníky velký zájem.
V tomto sále je také vitrína věnovaná letům s mezinárodními posádkami. Od letu Sojuz-Apollo k letům v rámci programu Interkosmos.
Uprostřed sálu je asi nejzajímavější exponát: návratový modul lodi Vostok-3. Strop místnosti tvoří hvězdná obloha s nejvýznamnějšími souhvězdími.


obálka a známka z r. 1970 připomínající jeho druhý let

Třetí sál: Buď pozdravena Země!
V expozicích je dokumentována bohatá angažovaná veřejná a politická činnost A. G. Nikolajeva, generál majora letectví (1970), dvojnásobného Hrdiny Sovětského Svazu (1962+1970), letce-kosmonauta SSSR (1962), kandidáta technických věd (1975), člena KS SSSR (od r.1957). Od r. 1963 do r. 1968 byl velitelem oddílu kosmonautů. V r. 1968 ukončil Vojenskou leteckou inženýrskou akademii N.J.Žukovského. Od r. 1974 byl prvním zástupcem velitele Centra přípravy kosmonautů. V r. 1981 byl vyznamenán Státní cenou SSSR za práci v oblasti kosmických výzkumů. Je čestným členem Mezinárodní akademie astronautiky.
Dále byl vyznamenán Zlatou medailí K. E. Ciolkovkého, kterou mu udělila AV SSSR, obdržel nejvyšší vyznamenání Mezinárodní akademie astronautiky: cenu Daniela a Florencie Huggeinheimových, dále Zlatou medaili „Kosmos“, medaile De La Voie, zlatá medalie J. A. Gagarina. Obdržel následující vysoká vyznamenání: Leninův řád, Řád Rudé hvězdy a mnohé další medaile a také zahraniční vyznamenání. Je nositelem titulů Hrdina socialistické práce Bulharské lidové rep., Hrdina práce Vietnamské soc. rep., Hrdina Mongolské lidové republiky. Je čestným občanem následujících měst: Kaluga, Karaganda, Smolensk, Ržev, Leninakan, Machačkala, Nalčik, Kaspijsk, Čeboksary, Dar-Chan (Mongolsko), Sofie, Petrč, Ctara-Zagora, Varna, Pleven (Bulharsko), Karlovy Vary, Buira (Alžír). Jeho jménem je nazván kráter na Měsíci.
V expozici je vystavena kopie jeho diplomu z Akademie Žukovského, diplom kandidáta technických věd a atestace vědeckého spolupracovníka. Je vystavena jeho generálská uniforma.
Nelehkou práci zástupce velitele Centra přípravy spojil s prací poslance Nejvyššího Sovětu v 6., 7. a 8. funkčním období.
V tomto sále je bohatě zdokumentována jeho poslanecká činnost. Vystaveny jsou například poslanecké lístky, dopisy od voličů, fotografie ze setkání s voliči, se svými krajany. Je tu diplom čestného občana města Čeboksary a také dary, které dostal na svých cestách.

Čtvrtý sál: Astronomický a geografický sál
Tento sál má v muzeu centrální polohu. Jsou zde umístěny glóby hvězdné oblohy, Měsíce, Marsu, je tu mapa souhvězdí, model planetární soustavy, je možné zde promítat filmy.

Pátý sál: Přetvoření myšlenek K.E.Ciolkovského
Sál muzea je řešen v podobě symbolického oblouku, uprostřed kterého je umístěn model první umělé družice. V expozicích jsou umístěny práce K.E. Ciolkovského „Výzkum prostor reaktivními přístroji“, „Cíle hvězdoplavání“ a „Kosmické raketové vlaky“. Dále jsou vystaveny fotografie pionýrů kosmonautiky, kterými jsou Kibalčič, Canděr, Kondraťjuk, Koroljov, Gluško, Tichonravov, Babakin.

Pro úplnost uvádím ještě informaci o sálu, který již neexistuje:
Sál „Kolchoz kosmonaut A.G.Nikolajev“
Po letu do vesmíru se rodáci rozhodli pojmenovat kolchoz jeho jménem. Počátkem r. 1964 stál v čele kolchozu jeden z význačných organizátorů kolchozní produkce v republice V.V.Zajcev, hrdina socialistické práce. Roku 1971 se stal kolchoz nositelem vyznamenání Odznak cti.
Poté, co Zajcev odešel do důchodu vedl kolchoz mladší bratr P.G. Nikolajev (1936 – 1985). Za jeho vedení získal kolchoz další významné úspěchy.
V expozici byla vystavena početná vyznamenání udělaná kolchozu.
Dále zde byl vystaven panel, přibližující odhalení bronzové busty A.G.Nikolajeva 24. srpna 1977.

Sbírkové fondy muzea obsahují na 1650 exponátů. Každoročně muzeum navštíví asi 50.000návštěvníků, je provedena tisícovka exkurzí a více než 50 různých akcí.



návratový modul Vostok 3

3. Kaple – mohyla A.G.Nikolajeva
25.7.2005 byla otevřena nová kaple, která je mohylou, ve které jsou uloženy ostatky kosmonauta. Slavnostního ceremoniálu se zúčastnil také krajan, letec-kosmonaut N.M.Budarin a další hosté z Hvězdného Městečka. Zvonice je vysoká 16,5 m. Peníze na stavbu darovali občané ve sbírce, částkou 700.000 Rbl přispěl fond B.N.Jelcina. Architekt se snažil skloubit pravoslavné tradice s vesmírnou tematikou.
Skládá se ze dvou částí: spodní – cihelná, je obložena světlými mramorovými deskami, horní je z nerezavějící oceli a vitráže z bleděmodrého skla, které symbolizují nebe.

Uvnitř je hrobka z bílého mramoru. Podle návrhu prezidenta Čuvašské republiky N.V.Fedorova byla na jednu ze stěn napsána slova, kterými kosmonaut zakončil svoji poslední knihu „Přitažlivost Země“: „Často se mi zdá o mé vísce Šoršely a hvězdách nad ní“.
Kaple je splněním přání Andrijana Grigorjeviče být pochován v rodné vsi.

kaple se zvonicí - foto


ruská dopisnice se zvonicí a příležitostným razítkem muzea kosmonautiky

Muzejní komplex tedy zahrnuje rodný dům, muzeum kosmonautiky, park A.G.Nikolajeva s alejí kosmonautů a kaple.

Čeboksary: kosmonaut u památníku odhalenému u příležitosti 25. výročí jeho letu, je umístěn v ulici A.G.Nikolajeva. Památník je vyobrazen také na sovětské obálce(obr. viz výše).

Výběr doplňujících informací:
Byl delegátem 15. a 16. sjezdu VLKSM, delegátem 23. (1966), 24. (1971), 25. (1976) a 26. (1981) sjezdu KSSS. Je sedminásobným poslancem Nejvyššího sovětu RSFSR, národním poslancem Nejvyššího sovětu RF, členem Nejvyššího sovětu RF (1991-1993). V období 1990-1993 byl stálým představitelem Čuvašské republiky u prezidenta RF. Od r. 1993 pracoval jako vedoucí specialista aparátu Mandátní komise Státní dumy RF.
22. ledna 1969 seděl v automobilu, který jel Kremlem (spolu s ním také Těreškovová a Beregovoj). Tento automobil považoval střelec Viktor Iljin za Brežněvův vůz, a proto na něho střílel. Nikolajev byl poškrábán střelou do zad. Převzal řízení od smrtelně zraněného řidiče a vůz odstavil.

Jeho jediná dcera Jelena Majorová nesouhlasila s pochováním otce v rodné obci, chtěla, aby byl pohřben ve Hvězdném Městečku.


Celistvost z roku 2009, příležitostné razítko: muzeum kosmonautiky,Šoršely

pramen:
http://www.na-5.ru/catalog-kul_tura-muzei_referat.html
http://www.chnm.ru/news/?id=15
http://www.lib.cap.ru/nikolaev/biography.htm
http://ru.wikipedia.org/


dopisnice z r.1985 vydaná k 15. výročí dlohodobého letu

Pokud Vás článek zaujal, zajisté se shodneme na tom, že velmi mnoho podaných informací lze doložit filatelistickým materiálem. Tento článek by mohl být kostrou pro vytvoření například jednorámového exponátu. Zkuste to!

Čínské kosmické instituce (1)

Kosmonautika, to nejsou pouze rakety, kosmodromy a kosmonauti, i když, řečeno sportovní terminologii, to jsou koncoví hráči, kteří jsou nejvíce vidět. Někde v pozadí zůstávají špičková vědecká pracoviště, která vyvíjejí jednotlivé komponenty pro kosmická tělesa, připravují programy pro pilotovaný lety, zajišťuji výcvik kosmo(taiko)nautů, realizují kompletaci těles apod.
V následujících ukázkách přináším základní informace o některých institucích, které jsou vyobrazeny na čínských dopisnicích. Domnívám se, že zvláště čísla o počtu zaměstnanců jsou více než zajímavá, a jsou důkazem o technologické vyspělosti Číny. Znáte-li o nich další informace, které by doplnily tento úvodník, neváhejte, a napište!

CAST: Chinese Academy of Space Technology – Čínská akademie kosmických technologií –instituce, která koordinuje vývoj a výrobu – na dopisnici jsou vyobrazeny všichni „reprezentanti“, tedy sondy, nosná raketa, loď SZ
další vyobrazení / dokumentace CAST viz mé články o zálepkách

CAST www.cast.ac.cn
Jiná označení: CASTR (Chinese Academy for Space Technology Research), Satellite Academy, Chinese Research Institute of Space Technology, Fifth Academy

Akademie byla založena 20.2.1968, sídlí v provincii Haidian severovýchodně od Pekingu. CAST je jednou ze sedmi vývojových akademií, spadá pod CASC (China Aerospace Science and Technology Corporation). Zaměstnává více než 10.000 zaměstnanců v 10 výzkumných institucích a ve 2 závodech zaměřených na vývoj a výrobu vědeckých a aplikačních satelitů.

CAST je jedním z nejvýznamnějších čínských pracovišť pro výzkum, vývoj a výrobu kosmických technologií. Dozoruje instituce a firmy napojené na výzkum, vývoj a výrobu v oblasti komunikací, spravuje „kosmický“ informační systém a dále firmy zaměřené na meteorologické satelity. Je základnou pro budoucí navigační družice, přenosové satelity, pro kosmické lodi a stanice.
CAST je v současnosti schopna produkovat až 6 satelitů za rok, a je také zodpovědná za výzkum a vývoj sondážních raket.
Čína vypustila na 40 satelitů připravených CAST, a to telekomunikační a vysílací, meteorologické a vědecko experimentální satelity.

Další instituce:

China Sanjiang Space Group - dopisnice r.1998
vojenské mobilní raketové základny, vpravo start rakety

China Sanjiang Space Group www.cssg.com.cn
Je řízena CASIC (China Aerospace Science and Industry Corporation, viz dále), sídlí v městě Xiaogan, severně od Wuhan. Její produkce je soustředěna v městě Yuan´an (na západě provincie Hubei), kanceláře sídlí ve městě Wuhan. Zaměstnává více než 15.300 zaměstnanců.
Provádí výzkum a vývoj taktických balistických raket na tuhá paliva a „neviditelné“ technologie. Bla založena r. 1969 jako Třetí výrobní základna pro Akademii v Haiyngu (Haiyng Academy of Elektromechanical Technology). V r. 1975 začal nezávislý výzkum na střelách M-11, vyvíjených pod vedením Wang Zhenhua, který dokončil výzkum a vývoj v r. 1984. Pracoviště je zapojeno do vývoje mobilního odpalovacího zařízení (viz obrázek na dopisnici).
V rámci organizační struktury pod ní spadá 10 samostatných vývojových a výrobních institucí.

China Sanjiang Space Group dopisnice r.1999
zařízení a součástka pro kosmická tělesa

Další instituce:

China Aerospace Corporation (CASC)- dopisnice z r.1999

China Aerospace Science and Technology Corporation (CASC)
V červenci r. 1999 byla společnost CASC rozdělena na dvě organizace:
China Aerospace Machinery and Elektronics Corporation (CAMEC) a dále China Aerospace Science and Technology Corporaction (nástupce CASC).
V r. 2001 byla společnost CAMEC přejmenována na China Aerospace Science and Industry Corporation (CASIC).
CASC byla rozdělena v rámci vládní snahy o reformu čínského průmyslu uvolňováním státní kontroly nad podniky a zkoušením zavedení konkurence při rozbití velkých společností. Podle bývalého ředitele starý systém řízení nereagoval na podmínky tržní ekonomiky.
CASC je složena z více než 140 složek (pomocná výzkumná centra, výrobní podniky, akciové společnosti); zaměstnává více než 103.000 pracovníků, 41.000 specialistů a techniků a 1.300 výzkumných pracovníků. Je zapojena do výzkumu, výroby a prodeje taktických a strategických řízených střel, satelitů, různých kosmických těles a dalšího „kosmického“ zboží. Její technologie (např. vysokoenergetické pohonné hmoty, a další) dosáhly světových standardů.
CASC dominuje na poli odborných znalostí pro výrobu komunikačních satelitů, meteorologických a vědecko výzkumných satelitů a jiných kosmických těles. Vévodí vyspělým technologiím řízení satelitů, používá nejmodernější informační technologie.
CASC řídí 7 významných výzkumných institucí a 2 vědecko výrobní podniky.

Jedno muzeum na závěr:

China Science and Technology Museum - dopisnice z r. 2004

China Science and Technology Museum www.cstm.org.cn
Pro budoucnost je třeba uchovat některé exponáty a prezentovat kosmické úspěchy (zejména) mládeži. Také proto bylo zřízeno China Science and Technology Museum, které sídlí v hlavním městě Číny. Co přesně lze v muzeu vidět a jaký program muzeum nabízí nevím, protože stránky jsou pouze v čínštině... Pokud však někdo ze čtenářů muzeum o prázdninách navštívil, prosím o doplnění informací.

úterý 15. září 2009

Čínská kosmonautika a kulatá výročí ve filatelii

Nikdo z nás zajisté nepochybuje o tom, že Čína patří mezi kosmické velmoci.
Je zajímavé, že vlastní kosmický program byl, a bohužel, stále je zahalen rouškou (hlavně vojenského) tajemství. Asi také proto mnoho popsaných stránek věnovaných historii čínského vesmírného programu nenacházíme. To samé lze říci i o jednotlivých čínských institucích a firmách zapojených do kosmonautiky.
Tento článek, hlavně filatelistické ilustrace jsou tedy výzvou pro další nadšené výzkumníky. Pokud tedy budete znát něco dalšího, dejte se, prosím, do psaní!


FDC k 50. výročí vzniku vesmírného programu (vydány celkem 2)

Vládnoucí komunistická strana včlenila do svých plánů na konec 50. let vývoj raketového motoru. Umělé družice byly připojeny jako vývojový úkol v roce 1965. Rok 1965 je považován za rok vzniku raketového / kosmického programu.
Velmi důležité slovo v kosmickém programu měli vojáci.


dopisnice z r. 2006: 40. výročí vzniku Druhé dělostřelecké armády v rámci Čínské lidové armády, v obrazu známky startující raketa


dopisnice z r. 1999: startující rakety řady CZ-2E (LM-2), ve výřezu vlevo je vojenská obsluha řízení letu

Také Čína má svého výjimečného muže, který se zasloužil o rozvoj kosmonautiky. Hlavní zásluha na vývoji vojenských raket dalekého doletu je připisována Tien Sue-šenovi (Čchien Süe-sen), fyzikovi a leteckému a raketovému konstruktérovi. Již v roce 1959 bylo rozhodnuto Čínskou atomovou radou o tom, že jeho prvotním úkolem bude doprava atomových a vodíkových náloží na nepřátelské území.



dopisnice z r. 2001: startující CZ-2, ve výřezu významní raketoví specialisté
dole č. 863 označuje pilotovaný kosmický program Čínské akademie věd, zahájený v r. 1986, v r.1992 na něho navázal program č. 921 v rámci kterého byly připraveny lety lodí Shenzhou


Následují ukázky razítek (datum vždy 2006.06.08) k 50. výročí vzniku kosmického programu:


startující raketa (silueta)



startující raketa CZ-2E


startující raketa CZ-2F


startující raketa


nad „zeměkoulí“: logo CASC / první čínská družice (24.41970) / loď SZ / logo CLEP
CASC: China Aerospace Corporation, Čínská letecko kosmická společnost
CLEP: Chinese Lunar Exploration Program, program výzkumu Měsíce




loď SZ a družice


startující raketa a loď SZ


loď SZ-7 (pouze s jedním párem slunečních baterií)


loď SZ-7


první Sputnik, raketa, kosmonaut


společný let Sojuz – Apollo, letopočty 1956-2006

Čínské kosmické zálepky (2)

V dubnovém článku 4/2008 jsem Vám poprvé představil zálepky vydané čínskou poštou. V tomto pokračování představím další, podle mého názoru velice líbivé produkty. Dnešní pozornost upřeme také na vnitřní stranu zálepky, neboť také zde jsou k vidění kosmické náměty.


otevřená vnitřní (nepopsaná) strana: startující raketa


vnější strana stejné, nepoužité (rozložené) zálepky


otevřená vnitřní strana zálepky: startující raketoplán


vnější strana poštou prošlé zálepky


Na závěr připojuji krásnou zálepku (vyobrazena pouze zadní část) – novoročenku společnosti Anhui. Škoda jen, že naše pošta podobné (líbivé a zajisté i dobře prodejné) produkty nevydává…

Vystavovatelské úspěchy

Vážení, dovolte, abych se pochlubil letošními výsledky dosaženými na filatelistických výstavách.
Ve dnech 27.-29.3.2009 proběhla v Seiesbergu u Grazu rakouská národní filatelistická výstava s mezinárodní účastí MARKE+MÜNZE 09. Vystavovatelé měli k dispozici celkem 377 výstavních rámů, které využilo 70 vystavovatelů z Rakouska, Německa, České republiky a Ruska. Jedním z hlavních bodů letošní výstavy byly exponáty, věnované výzkumu vesmíru. To se odrazilo i v doprovodných akcích, kde byl položen důraz na setkání návštěvníků s kosmonauty z Ruska (Romaněnko, Grečko) a České republiky (V.Remek). Kosmonaut Gubarev, který byl rovněž pozván, se nedostavil, neboť je po operaci kyčelních kloubů a nemůže chodit.
V Rakousku jsem obdržel následující hodnocení:
Space Program Vostok and Voskhod, pozlacená, 78 bodů (5ti rámový námětový exponát)
The Czechoslovak Cosmonaut, rubín, 32 bodů (jednorámový)

Dosud největšího úspěchu jsem dosáhl na světové výstavě (pod patronátem FIP). Jediná letošní světová výstava se konala v čínském městě Luoyang. Pětirámový exponát obdržel velkou stříbrnou medaili.


diplom ze světové výstavy Luoyang
Letošní vystavování jsem zakončil pozlacenou medailí, kterou jsem získal s 5ti rámovým exponátem na výstavě HUNFILA v maďarském Visegradu.


diplom z výstavy HUNFILA 2009

Hydrometerologická služba Ruska

Následující článek je věnován dvěma ruským známkovým novinkám a je současně příspěvkem do kapitoly aplikovaná kosmonautika.

Státní instituce Federální hydrometeorologická služba a monitoring životního prostředí (РОСГИДРОМЕТ) je orgánem výkonné moci Ruské federace. Poskytuje státní služby v oblasti monitoringu životního prostředí (zahrnuje např. také sledování znečištění), podává předpovědi klimatických podmínek pro území celé Ruské federace. V roce 1834 z iniciativy Adolfa Jakovleviče Kupfera car Mikuláš I. zákonem „O zavedení meteorologických pozorování“ položil základ pevné geofyzické sítě. Na známce 8.00 Rbl je vyobrazen portrét A.J.Kupfera, akademika Ruské AV, prvního ředitele Hydrometerologické služby Ruska, a také meteorologická stanice MK-14.


horní část TL (8 šachovnicově uspořádaných známek) s potištěnými okraji

Meteorologická družice Meteor-3M N1 byla připravena Ruskou letecko kosmickou agenturou ve spolupráci s Hydrometeorologickou službou v rámci Federálního kosmického programu Ruska. Je určena například pro získání skladby oblačnosti, hodnoty teploty oceánů a výšky horní vrstvy oblačnosti, pro sledování atmosférických větrů, získávaní údajů o síle ledu, o hranici sněhové pokrývky, o sledování teploty a vlhkosti atmosféry atd. Na známce 9.00 Rbl je vyobrazena družice Meteor—3M a mapa předpovědi přízemní teploty.

Pramen: www.marka-art.ru
volný překlad

Kosmonaut Remek obhájil svůj post

Po nahlédnutí do výsledků letošních voleb do Evropského parlamentu je jasné, že náš kosmonaut Vladimír Remek (Sojuz 28) obhájil svůj post a to jako nezávislý na kandidátce KSČM. Během dalšího pětiletého funkčního období bude dojíždět na jednání do Bruselu a Štrasburku.
Pro nás filatelisty to znamená, že do našich sbírek můžeme zařadit materiály k letošním volbám do EP.

prvně byl zvolen ve volbách v r. 2004


letošní volby proběhly 5.-6. června

Při sestavování profilů kandidátů a hodnocení účasti jednotlivých europslanců v minulém období položil server ihned.cz V. Remkovi následující otázku:
Co osobně považujete za svůj největší úspěch (může jich být i víc) během působení v Evropském parlamentu?
Na takovou otázku je složitá odpověď. Co si představit pod pojmem úspěch? Osobně považuji za významné, že jsem se jako jediný z poslanců za ČR přímo podílel(jako
stínový zpravodaj) při jednáních tripartity (EP, Rada a Komise) na tom, že jeden z nejambicióznějších projektů EU - systém družicové navigace Galileo nakonec dostal "zelenou" a pokračuje jeho budování. A to z řady důvodů - pro udržení konkurenceschopnosti a nezávislosti Evropy, pro další rozvoj špičkové techniky, pro perspektivu tisíců pracovních míst, ale i pro šance, které dává třeba v podílech na aplikacích a subdodávkách pro ČR, myšlenku na umístění sídla pro dohled Galilea v Praze nevyjímaje. Hlavním "úspěchem" pak je zachování Úřadu pro dohled nad systémem Galileo (GSA) v Nařízení EK a tím i šanci Prahy.
Poznámka: odpověď krácena, ponechána pouze oblast věnovaná kosmonautice.

Prameny:
http://ihned.cz/c4-10036830-25238280-000000_d-cesti-europoslanci-hvezdy-prumer-i-neviditelni#cleopatra


OVS: úřadovna EP v Luxemburgu

volby 2009

50. výročí Evropského parlamentu

středa 29. července 2009

Mezinárodní astronomický rok

Z iniciativy profesionálních astronomů sdružených v Mezinárodní astronomické unii (IAU) byl letošní rok prohlášen světovou organizaci UNESCO za Mezinárodní rok astronomie (IYA 2009) pod patronací OSN. Česká republika patří k nejstarším členským státům IAU a tak příslušný český Národní komitét astronomický zřídil již na podzim r. 2007 Český organizační výbor, jenž má na starosti jak přípravu, tak i koordinaci
české účasti na této mimořádně rozsáhlé mezinárodní akci.


Ukázka z Ruska

Pramen: http://www.astronomie2009.cz/

Zájemcům o astronomii doporučuji následující odkaz, kde najdete vydání všech zemí: http://euro-phila.blogspot.com/2009/02/europa-2009-astronomie.html (viz odkazy vpravo).

První velitel kosmodromu Bajkonur

U příležitosti 100. výročí narození Alexeje Ivanoviče Nesterenka předkládám ve volném překladu článek V. Poroškova.

Jsou lidé, život kterých, je jistým způsobem svázán s určitým směrem rozvoje techniky, vědy, historie; jako kdyby je osud ochraňoval a usměrňoval pro splnění určitých smělých cílů. Takový byl život slavného syna ruského lidu, vojenského dělostřelce, raketčíka, velitele pluku, novátora a výzkumníka, gardového generálporučíka dělostřelectva Alexeje Ivanoviče Nesterenka.


ruská celinová obálka s vybrazením A.I.Nesterenka

Jeho životem prošly tři války a tři zranění, formování prvních minometných útvarů a příprava postupů jejich bojové použití v bitvách Velké vlastenecké války, organizace vojenského raketového institutu NII-4, hromadná příprava vojenských raketových kádrů pro raketová vojska, pokoření vesmíru, výstavba nového polygonu (nyní kosmodrom Bakjkonur) pro zkoušky první na světě mezikontinentální balistické rakety a vypuštění prvních družic. Takoví lidé dobývají úspěchy usilovnou prací, permanentním sebevzděláváním, přísností k sobě a svým podřízeným, stálou analýzou současnosti a plánováním budoucnosti.

A.I.Nesterenko se narodil 17. (30.) března r. 1908 ve veliké rolnické rodině na samotě Rybuška Žirnovského kraje Saratovské oblasti. Sedmou třídu zakončil v Kemerovu v r. 1925, další školní docházku ukončil v Tomsku v r. 1929, kurs nižší geodézie absolvoval na Tomské univerzitě v letech 1932-1933 bez odloučení od vojenské služby, dělostřeleckou katedru Vojenské akademie RKKA M.V. Frunzeho absolvoval v r. 1939.

V r. 1925 vstoupil do Rudé armády, byl velitelem palebné čety v době konfliktu na KVŽD v r. 1929. Do vstupu na Akademii sloužil v různých funkcích v rámci Sibiřského vojenského okruhu, stal se velitelem baterie. V r. 1939 byl major Neterenko jmenován velitelem dělostřeleckého pluku (město Rečica Běloruského vojenského okruhu) a s ním se účastnil Finské války v letech 1939-40. Za úspěchy v boji byl vyznamenán Řádem Rudé hvězdy.

Velkou vlasteneckou válku major Nesterenko zakusil v Bělorusku, kde již 23.6. odrážel průlom fašistických tanků u Lidy. V urputných bojích ustupoval před přesilou protivníka, dostal se do obklíčení, ale spolu s plukem, s celým útvarem, se zástavou se probil k Mozyru.

V srpnu r. 1941 v městě Alabino pod Moskvou Nesterenko zformoval 4. gardový minometný pluk reaktivního dělostřelectva (z 8 vznikajících). První salvu kaťuší jeho pluk provedl pod Gogolovskou Dikaňkou v Poltavské oblasti 25. 9.1941. Za boje pod Dikaňkou a Charkovem byl Nesterenko vyznamenán Řádem Lenina, za průlom do týlu nepřítele v okolí Jelce byl vyznamenán Řádem Rudé zástavy. Pluk Nesterenka jako první mezi gardovými minometnými pluky vyznamenali Řádem Rudé zástavy.

V dubnu a květnu r. 1942 se jako velitel gardových minometných útvarů účastnil bojů na Severo-Západní frontě v okolí Děmjanska a na Jižní frontě v okolí Izjumy. Od května velel operativní skupině gardových minometných oddílů Jižní fronty.

Ve funkci velitele operativních skupin Nesterenko bojoval na Jižní, Severo-Kavkazské, Brjanské a druhé Pobaltské frontě. Za zabránění průniku protivníkových tankových proudů mezi Jižní a Jihozápadní frontou pohyblivou skupinou Jižní fronty v červenci-srpnu r. 1942 obdržel Nesterenko titul Hrdina Sovětského svazu. V Černomořské skupině byla pod jeho vedením vytvořena“Kaťuša“, která se používala v horách, na motorových člunech a drezínách. Jako zástupce velitele dělostřelectva bojoval na druhém Pobaltské a Leningradské frontě. V r. 1943 obdržel hodnost gardový generálporučík dělostřelectva.

V závěrečných válečných operacích velel Nesterenko sedmi těžkým brigádám gardových minometů (ze 40, které existovaly v Sovětské armádě), 17 plukům Kaťuší (ze 115). Tuto údernou sílu dovedně připravil k průniku mohutné německé obrany a to v podmínkách těžko dostupného terénu.

Po vydání usnesení Rady ministrů SSSR ze dne 13.5.1946 o vzniku tuzemské bojové raketové techniky a podle příkazu ministra Ozbrojených sil se od 24.5.1946 v podmoskevském Bolševu začal formovat raketový institut NII-4. Jeho velitelem byl jmenován A.I.Nesterenko.

Pod jeho vedením se během krátké doby formuje základní kostra institutu, vytvářejí se experimentální dílny, pokusné stendy, byla zřízena laboratorně výzkumná základna: v r.1947 byl dán do provozu stend pro zkoušky motorů s tahem do 100 koňských sil, v r. 1948 do 500 koňských sil a v r. 1949 do 2000 koňských sil. Nesterenko zajistil vznik a spolupráci vědeckých kolektivů, které se zabývaly současně motory i palivy.

Za účele zvýšení kvalifikace bylo více než 200 spolupracovníků zařazeno do dvouletých inženýrských kursů při technické universitě N.E.Baumana, kde vyučovali S.P.Koroljov, M.K.Tichonravov, J.A.Pobědonoscev, N.G.Černyšov a další významní specialisté.

První plán, k realizaci kterého institut přistoupil již v r. 1947 zahrnoval: výzkum balistických raket dalekého doletu, neřízených reaktivních střel pro polní dělostřelectvo, zenitových řízených a neřízených střel, pozemní vybavení.

Činovníci institutu zformulovali technicko taktické požadavky na polní raketové systémy a střely. Poprvé v SSSR byla prokázána možnost využití paliv na bázi perchlorových solí a toto byl počátek vývoje směsných pevných paliv jako základ možnosti vývoje raket dalekého doletu s motory na pevná paliva.

Institut rozpracoval principy zajištění systému protiraketové obrany strategických objektů; tento projekt se stal výchozí pro vytvoření prvního experimentálního systému protiraketové obrany. Z důvodu zlepšení charakteristik raket se zkoumal funkční proces v raketových motorových stendech.

Zahájení projektu „Raketová sonda“ (konstrukce umožňující přistání lidí nebo zvířat v kabině rakety) se stalo první významnou prací kolektivu NII-4. Autorům projektu (Nesterenko, Volčkov, Jelistratov, Michajlov, Mosolov, Poliščuk, Timofejev) byla v r. 1951 udělena Stalinova cena 3. stupně.

V letech 1950-51 byly přijaty do výzbroje první balistické rakety operativně taktického určení R-1 a R-2. Vývoje a zkoušek se účastnili příslušníci NII-4. Problémy balistických řízených raket dlouhého doletu úspěšně vyřešili vědci z NII-4. Nemalý význam pro rozvoj kosmonautiky měly práce skupiny M. Tichonravova, kterou Nesterenko „přetáhl“ k sobě do institutu NII-4. V r. 1948 prokázali možnosti sestavení dávkového schématu rakety dalekého doletu, dovolujícího vynést na oběžnou dráhu Země kosmické těleso. Zejména Tichonravovské práce se staly „kostí v hrdle“ některým vysokým dělostřeleckým funkcionářům. Velitel institutu „potichu“ nadržoval veliteli oddílu, byl ale nucen brát zřetel na vysoce postavené oponenty.
Bohužel, právě v tuto dobu vrcholil konflikt dvou generálporučíků dělostřelectva: A.I.Nesterenka a A.A.Blagonravova. Speciální ministerská komise odkryla nejrůznější „chyby“ ve vedení NII-4. Zástupce armádního ministra SSSR Maršál SSSR V.D.Sokolovský 9. května 1950 potvrdil závěr komise, že Nesterenko není dále schopen vést institut NII-4. Je paradoxní, že během celého jednoho roku nemohli objevit alternativu k osobě Nesterenka…
V prosinci 1950 ministr armády odměňuje náčelníka NII-4 za realizaci vědecko výzkumné práce velkou finanční prémií, v březnu 1951 výnosem ministra armády SSSR obdržel Stalinovu cenu, ale 18. září 1951 rozkazem armádního ministra SSSR č .00212 „O výsledcích prověrky NII-3 a NII-4“ Nesterenka odvolávájí z funkce, protože nezajistil vedení institutu…
Nesterenko se rozloučil s kolektivem NII-4, který vedl více než pět let a přesídlil do Minsku na funkci zástupce velitele dělostřelectva Běloruského vojenského okruhu. Ale již za čtyři měsíce, v lednu r. 1952 se Nesterenko vrátil do Moskvy – byl jmenován velitelem fakulty raket Vojenské dělostřelecké akademie F.E.Dzeržinského (místo spolužáka z Tomského dělostřeleckého učiliště P.N.Kulešova, který povýšil).
Zde měl příležitost připravovat kádry pro raketové vojsko. V r. 1952 se na reaktivní fakultě akademie učilo 500 osob ze základního a 1300 za speciálního náboru. Mnozí z ročníku 1955 byli vybráni pro nově budovaný polygon pro zkoužení mezikontinentálních balistických raket – budoucí kosmodrom Bajkonur.
V tuto dobu, od dubna 1953 do července 1955 Neterenko předsedal Státní komisi pro zkoušky rakety R-11 s vysokovroucím okysličovadlem. 19.3.1955 rozkazem č. 0053 Ministra obrany SSSR byl A.I.Neterenko jmenován velitelem vznikajícího 5. vědecko výzkumného zkušebního polygonu pro první sovětskou mezikontinentální balistickou raketu R-7. Na této funkci sloužil do 2.7.1958.
Nesterenko se stal budoucím objevem pro nový polygon. Výběr kádrů mu ulehečovala předchozí funkce náčelníka fakulty. Důstojníci mu věřili a souhlasili s tím, že pojedou s ním dobýt pustiny a vesmír. Přemluvil velkou skupinu důstojníků z Kapustin Jaru, aby přešli na nový polygon, což umožnilo využít jejich zkušenosti.
Nesterenko prožil nejtěžší dobu pro kosmodrom Bajkonur: projektování, výstavbu, montáže, formování a organizace zkoušek, způsob života v pustém místě v krátkých termínech, kdy všechny práce bylo třeba zdvojovat. Zabýval se přidělováním pozemků pro polygon, schvaloval stavební projektovou dokumentaci, prováděl výběr kádrů, formoval oddělení a jednotky. Mnoho práce zabrala příprava prostoru pro dopad hlavních součástí „Kama“ na Kamčatce, který vznikal také na pustém místě.
Velkou pozornost věnoval Nesterenko uvedení do provozu a rozvoji Bajkonuru, projevujíc nevšední vlastnosti hospodáře, předvídajíc a čelíc mnohým potížím, vnikajíc do detailů všech otázek plánování, výstavby, způsobu života, ale také zajištění kultury. Bydleli v speciálním vlaku, ve stanech, ve starých železničních vagonech, zemljankách, hromadných barácích, na stanicích Tjura-Tam a Džusaly. Pronajímali si bydlení u Kazachů. Problémy byly s jídlem, s kuchyní, s mytím, s praním, s vodou, s obchody, s poštou, se spojením a s elektrikou. Všechny tyto záležitosti musel řešit velitel.
A.I.Nesterenko byl „obyčejný“ a přístupný všem podřízeným, byl komunikativním a bezkonfliktním člověkem. Dobře spolupracoval se svými zástupci a veliteli, ale vždy bránil zájmy podřízených a zájmy společné věci. Zkušený organizátor, schopný vedoucí, který pronikl do všech problémů, uměl najít potřebná slova a klíče k duším lidí. Zvláště starostlivě se choval k mládeži. Vážili si ho a oblíbili si ho všichni, kdo ho znali.
Sám byl nevšedním, všestranně kulturním člověkem, autorem knih a malířem, mistrem sportu v lyžování. Snažil se zvelebit úroveň bydlení, zajistit odpočinek po těžké práci. Ráno důstojníků štábu začínalo rozcvičkou vedenou osobně Nesterenkem.
Nehledě na intenzivní stavební práce, které probíhaly na hlavních objektech polygonu, již v r.1957 byla osada vybavena a ozeleněna. Klíčové bylo kulturní a sportovní vyžití. A na tomto má velkou zásluhu A.I.Nesterenkoo, a on, bezpochyby, si zasloužil památník jak v historii Bajkonuru, tak i v historii raketo kosmické éry!
Za Nesterenka bylo na Bajkonuru postaveno technické zazemí a startovací zařízení pro raketu R-7, měřící komplex polygonu, obytné domky. Budovy polygonu byly umístěny podél trasy letu rakety do vzdálenosti 6.500 km od startu. Toto vše vzniklo a bylo zprovozněno v době ktratší než dva roky, v souvislosti s tímto vedení stavby a polygonu obdrželo nejvyšší vyznamenání.
Polygon prováděl všechny typy zkoušek rakety R-7, definoval letově technické chrakteristiky rakety, vykonával vědecko výzkumnou práci, což dovolovalo zdokonalovat zkoušenou techniku a rozpracovávat takticko technické požadavky k perspektivní raketokosmické a zkoušené technice. Polygon zahájil také přípravu výpočtů pro bojové startovací stanice prvního bojového raketového bodu v Plesecku. Za Nesterenka polygon připravil ke startu 15 mezikontinentálních balistických raket a raketových nosičů. Důležité zkoušky, dokončení rakety a startovacího komplexu vyžadovaly usilovnou práci výzkumníků, měřícího kompexu polygonu, oddělení anylýz, skupin zabezpečení a obsluhujícího personálu.
8. května 1958 byl generálporučík dělostřelectva A.I.Nesterenko jmenován členem Armádně technického výboru Generálního štábu Armády SSSR v raketové technice.
Za vedení vojenského oddílu kosmodromu při startu první na světě umělé družice Země byl Nesterenko vyznamenán třetím Leninovým řádem, za zajištění staru prvního člověka planety Řádem Rudého praporu práce.
Alexej Ivanovič odešel do důchodu 9. 8. 1966 a zabýval se malířstvím. Několik jeho obrazů namalovaných olejem na plátně je vystaveno v muzeích na kosmodromu Bajkonur, NII-4 a na Akademii Petra Velikého. Je autorem knihy „Palbu vedou kaťuše“ (Огонь ведут "Катюши"), spoluatorem knih „Kaťuše se objevily na frontě“ (Вышли на фронт "Катюши"), Rakety a osudy (Ракеты и судьбы) a mnohých dalších publikací ve specializovaných a tajných vydáních.
Nesterenko pracoval také ve veřejné sféře; vedl Svaz veteránů Bajkonuru, setkával se s mladými veliteli, studenty a žáky a vyprávěl jim o hrdinných tradicích prvních dobyvatelů vesmíru, o hrdinských činech raketčíků v letech Velké vlastenecké války.
Alexej Ivanovič zemřel 18. 7. 1995, je pochován na Novokuncevském hřbitovu.
Za službu Vlasti byl A.I.Nesterenko vyznamenán třemi Řády Lenina, třemi Řády Rudého praporu, Řádem Suvorova II. stupně a Řádem Kutuzova II. stupně, Řádem Rudého praporu práce, třemi Řády Vlastenecké války I. stupně, dvěma Řády Rudé hvězdy a dále obdržel 20 medailí.
Prezidium Akademie věd SSSR mu udělilo dvě pamětní medaile: „Na počest startu první družice“ a „Na počest prvního startu na světě sovětského občana do kosmu“.
Obdržel titul Čestný občan města Leninska (nyní Bajkonur). Jeho jméno nesou ulice ve městech Jubilejnyj Moskevské oblasti a Bajkonur. Jeho život je zářivým příkladem všem pokolením patriotů Vlasti.

Pramen:
V. Poroškov speciálně pro „Novosti kosmonavtiky“ č.5/2008, volný překlad Petr Fencl

úterý 12. května 2009

Vysokomýtská raketová pošta

Vážení příznivci raketové pošty,
rád Vám podávám informace o akci s názvem „Vysokomýtské raketové starty“, která se uskuteční v sobotu 23. května.
Úvodem si dovoluji upozornit, že půjde o první akci tohoto druhu v České republice.
Následující řádky jsou vysvětlením celé akce.


Proč filatelisté a rakety?
Filatelie, to nejsou pouze poštovní známky! Filatelisté zakládají do svých sbírek také nejrůznější obálky a dopisnice. Kouzlo filatelie spočívá zajisté v tom, že téměř každý sběratel si najde právě tu část, která mu učaruje nejvíce. Ze stovek známek světa si vyberme například námět „člověk dobývá vesmír“; sběratel pak sbírá známky, aršíky, obálky s příležitostnými razítky, obálky přepravené kosmickou lodí (tzv. kosmická pošta), nebo obálky s razítky z institucí zabývajících se kosmickým výzkumem, nebo také obálky dopravené raketou, tzv. raketová pošta. Takto vzniká tematická sbírka. Má-li sběratel dostatek materiálu, může připravit podle daných pravidel exponát a zúčastnit se filatelistických výstav - ukázky dvou exponátů:
http://www.japhila.cz/hof/0159/index0159a.htm , http://www.japhila.cz/hof/0079/index0079a.htm ).
Sběratelé, kteří sbírají námět kosmos, jsou sdruženi do sekce KOSMOS při České námětové společnosti Svazu českých filatelistů (http://www.informace-scf.cz/ ). Jedním z cílů sekce je propagovat filatelii a kosmonautiku mezi širokou veřejností. Jedna z možností netradiční propagace filatelie je realizovat poprvé v ČR raketovou poštu.

Proč ve Vysokém Mýtě?
Protože ve Vysokém Mýtě je aktivní klub filatelistů a došlo k dohodě se Sekcí o pořádání této akce. Při otázce odkud by mohla raketa startovat, padla nakonec volba na letiště, které má k létání nejblíže. Ve Vysokém Mýtě je také veřejné vnitrostátní letiště se statutem mezinárodní neveřejné letiště ( http://www.lkvm.cz ) a místní Aeroklub se nezalekl spolupráce při této akci. Při akci bude prezentovat svoji pestrou činnost s dlouholetou tradicí.

Proč rakouské rakety?
Protože Rakušané z města Gmünd mají s raketovou poštou dlouholeté zkušenosti a mají za sebou mnoho úspěšných startů. V tomto případě pořadatelé vsázejí na osvědčenou kvalitu.

Jak raketa vypadá a jak vlastně poletí?
Při realizaci startů s poštovními zásilkami budou použity modelářské rakety o délce téměř 2 m. Po dosažení výšky (asi 800 m) dojde k rozdělení na dvě části, každá přistává na samostatném padáku. Jedna nese návratové pouzdro s poštovními zásilkami. Při vypuštění se předpokládá dopad na travnatou plochu letiště. Po přistání musí být obě části vyhledány. Při této příležitosti musíme zmínit i jisté riziko celé akce, tedy, že díky větru budou části rakety odváty větrem, nebo že přistanou v přiléhajícím lese. Zde pořadatelé pevně doufají v pěkné počasí, bezvětří a současně věří zkušeným rakouským modelářům.

Proč let „Očenášek“?
První start rakety s poštovními zásilkami bude k uctění památky 55. výročí úmrtí Ludvíka Očenáška, průkopníka raketových letů u nás. Všestranný technik Ludvík Očenášek (4. 8. 1872 - 10. 8. 1949) vyrobil a vyzkoušel svoje rakety. Dne 2. března 1930 provedl Očenášek v Praze na Bílé hoře několik zkušebních letů jedno- i dvoustupňových raket poháněných tuhými pohonnými látkami, které dosáhly výšky až 1,5 km.
Další informace o L. Očenáškovi: http://www.astro.cz/clanek/1534

Proč let „Remek“ a beseda s Vladimírem Remkem?
Protože kdo jiný by měl dohlížet na starty raket, než ten, kdo v raketě seděl! Vladimír Remek je 87. kosmonautem světa a reprezentoval naši republiku jako třetí národnost ve vesmíru! K připomenutí jeho letu bude realizován druhý start s poštovními zásilkami. Při následné besedě bude propagována kosmonautika. Vladimír Remek vzpomene na zajímavé momenty z letu a odpoví na případné otázky přítomných. Beseda bude ukončena jeho autogramiádou. Filatelistické připomenutí jeho letu je následující: http://www.japhila.cz/exh/01/index_a.htm .

A na závěr:
Proč se přijít podívat?
Protože to bude nevšední zážitek! První akce tohoto druhu u nás! Přijďte a na vlastní uši uslyšíte hluk raketových (modelářských) motorů, na vlastní oči uvidíte kosmonauta a budete mít možnost setkat se s ním osobně! Prožijeme společně vzrušující zážitek: kam asi dopadnou návratové části rakety?


Jménem pořadatelů Vás srdečně zve

Petr Fencl
předseda klubu filatelistů Vysoké Mýto
člen sekce KOSMOS
pefencl@seznam.cz


PS:
Pořadatelé doufají v úspěch akce, v případě havárie by si totiž přišli na své kolegové – filatelisté, kteří sbírají poškozené zásilky, tzv. katastrofickou poštu…


Kontakty:
Pořadatelé akce:
Sekce kosmos při ČNS SČF, vedoucí Ing. Julius Cacka julius@atlas.cz
Aeroklub – Letiště Vysoké Mýto, předseda Aeroklubu Ing. Josef Vopařil voparil@vtdata.cz

Spolupořadatelé a sponzoři akce:
Klub filatelistů 05-11 Vysoké Mýto
NOPEK, a.s. Vysoké Mýto http://www.nopek.cz/
rakouská skupina Weltraum Freunde http://www.stoeckl-farbenhaus.at/rechts.htm

čtvrtek 2. dubna 2009

Pozvánka na výstavu

Vážení příznivci filatelie!
Dovolte mi, abych Vás informoval o blížící se akci ve vysokomýtském Regionálním muzeu. Ve dnech 5.4-3.5.2009 se v muzeu bude konat výstava „Vysoké Mýto na starých pohlednicích“ a „Úspěchy vysokomýtského klubu filatelistů“.
V jedné místnosti budou vystaveny exponáty a ukázky ze sbírek členů KF 05-11 Vysoké Mýto. Ve vitrínách budou umístěné diplomy a medaile, které získali naši členové na výstavách. Půjde o propagační výstavu, která jde v duchu současných trendů (spojení filatelie a pohlednic) a jejím cílem bude získat veřejnost pro našeho koníčka.
Jménem KF Vysoké Mýto Vás srdečně zvu na vernisáž výstavy, která se uskuteční v neděli 5.dubna.
Z oblasti "kosmos" bude vystaven můj exponát "Program Buran" a ve vitríně budou také moje diplomy a medaile.

čtvrtek 12. března 2009

Známky roku 2009

Makedonie: 4.2.2009 - 75. narozeniny J.A.Gagarina

Kuba: 1.1.2009 - 50. výročí revoluce, na zn. hodnoty 15s T.Mendez (v sériii je celkem 24!! známek)


Komory: 1.7.2009 - první kosmonauti a astronauti - 2 tiskové listy

Bulharsko: 30. výročí letu prvního bulharského kosmonauta

Rusko, 6.3.2009 TL (10 známek+2 kupony uprostřed) 75. výročí narození Gagarina